A jaká byla ta naše? Pěkná, pěkně přistrojená krajkovou halenou a modrou suknicí, ozdobená korálky z vajíček. Mařena není sama o sobě zlá a taky se nám moc povedla, ale po dlouhé zimě si už všichni přejeme její konec a tak se s ní loučíme a pozorujeme, jak odplouvá a mizí v dálce. Podle tradice vážeme pentle na smrkové větvičky, aby naše pestrobarevné líto zářilo už z dálky a všem připomnělo, že je opravdu symbolem jara. Putujeme zpátky do mateřské školy a tak jako za dávných časů nás doprovází říkanka „Nesem líto zelený a vajíčka červený.“ Kouzelné větvičky ozdobí náš plot, aby všichni kolemjdoucí věděli, že oslavujeme jaro.
Kateřina Balážová, zástupkyně ředitele pro předškolní vzdělávání
