Děti mi často vypráví o svých prarodičích, kde spolu byli, co spolu dělali či zažili, respektive, jaké radosti bok po boku rozdílné generace sdílí. Kolik pozitivních zážitků jim dokáží předat ze svých dávných zkušeností. Proto jsem využila této příležitosti, Dne otevřených dveří Domova Hortenzie a přiblížit tak i ty, kterým věk a zdravotní stav už nedovolují trávit plnohodnotný čas se svými vnoučaty. Však přesto je jim poskytnuta bohatá peče v mnoha podobách.
Lenka Tobiášová, třídní učitelka 3. C
Jak vnímali návštěvu žáci 3. C?
Ve čtvrtek 15. 6. jsme se třídou navštívili Domov pro seniory. Přinesli jsme jim dárečky, kytičky z papíru jako ozdobu do květináčů.
Domov má 3 podlaží. Nejdéle jsme se zdrželi ve třetím, kde měli místnost s uklidňujícími věcmi. Stroj pro pacienty Snoezelen se svítícími pruty a válci naplněnými barevnými bublinkami, hrací pletené koberečky a promítací světlo, kde jsme vyráběli stíny.
Bylo to tam hezké, ale nejvíce se mi líbilo, když se na mne usmála babička a tekla jí slza.
Dozvěděli jsme se, že je v Hortenzii 14 dvoulůžkových a 61 jednolůžkových pokojů, 66 zaměstnanců, 72 babiček a 17 dědečků a všichni mají balkón nebo terasu. Mají také vlastní kuchyni, kde vaří super jídla, halu, hrací koutek pro děti a společenskou místnost s jídelnou.
Co na to říci, je to tam nádherné. Mám ráda babičky a dědečky a je mi jich na jednu stranu moc líto. Myslím, že jsou rádi za takový Domov.
Do Hortenzie půjdeme příští školní rok znova, už se moc těším. Moc se mi tam líbilo. Děkujeme.
Adam, Markéta, Eva, Kristýna, Tereza, Pavlína, Simona, Nikola
