Cesta za pokladem zakončená opékáním na školní zahradě je již několik let poslední celodružinovou akcí. Ano, v letošním roce jsme neporušili letitou tradici a v červnu jsme v hojném počtu poklad hledali. Děti byly na tuto akci správně vybavené: sportovní oblečení, špekáčky a dobrá nálada. Pátrací akce započala již na školním dvoře, kde děti objevily první dopis. Po splnění „balónkového“ úkolu jsme všichni hledali další barevný fáborek, který nás nasměroval na další cestu. Druhá zastávka a hledání dopisu s úkolem byla u muzea. S tvorbou slov ze zadaných písmen si poradili i naši malí prvňáčci. Šikulky! Od druhého stanoviště se změnila barva fáborku. My jsme se ale nedali zmást a dorazili jsme na třetí stanoviště. Zde na nás čekal pořádně těžký úkol: podle indicií rozpoznat přísloví. Zde se zapotily i paní vychovatelky. Ale i s tak zrádným úkolem si děti poradily. Super! Čtvrtý až šestý úkol jsme plnili ve stínu u řeky Lomná. Vyplnit křížovku, zazpívat písničku a namalovat obrázek byla pro děti hračka. „Bobřík mlčení“ – to byl poslední a pro děti nejtěžší úkol. Dojít do školy bez jediného slova je pro naše upovídané děti neskutečně těžké. Ale zvládli jsme i to. Bezva! Na školní zahradě se všichni rozprchli a pátrací akce po pokladu vrcholila. No, nebylo to tak lehké, jak si mnozí představovali. Chvíli trvalo, než se celý poklad našel. Ale našli jsme. Hurá! Děti byly za námahu odměněny drobnými sladkostmi. A už jsme mohli přistoupit k očekávanému opékání. Při této činnosti nám moc pomohli rodiče, kteří se přišli za námi na zahradu podívat. Děkujeme. Přestože některé děti byly netrpělivé a nemohly se dočkat šťavnatého špekáčku, vládla pohodová atmosféra. Poklad se našel, špekáčky si opekli všichni, počasí bylo na jedničku. Prostě pohoda. Tak zase za rok!
Zdenka Kučerová, vedoucí vychovatelka ŠD
