Když přijde Mikuláš

Vždycky, když přijde Mikuláš, tak jsem nervózní. Ale potom mi to tak nepřijde. Čert není nikdy tak strašidelný, jak si myslím. Mikuláš byl docela vtipný a anděl byl hodný. Dostaly jsme pěkné věci, ale bylo tam málo sladkostí. Dostali jsme pár buráků, pohlednici, čokoládu a domalovánku. Bylo to super  a moc se mi to líbilo.

Julča Kellermannová 3.B

O Mikulášovi

Byl červený. Když přišel Mikuláš, báli jsme se. A potom si zavolal zlobivce – Pavla, Adama a mě. Museli jsme před celou třídou zazpívat něco o Mikulášovi! A potom si zavolal hodné – Pamelu, Nikolu a Radku. Dostali jsme hodně věcí, ale málo sladkostí! Anděl neměl žádná křídla. Dostali jsme buráky, nálepky a domalovánku. A jeden čert vypadal hrozně.

Ondra Zajac 3.B

Mikuláš měl hodně huňaté vlasy a vousy. Anděl byl jak holubička – celý bílý od mraků. Čert byl jako uhlí celý černý, měl zvonek a velký pytel, nepřipomínejte mi ho! Čert, anděl a Mikuláš jsou to teda trojice! Mikuláš má velkou hůl, knihu s hodnými a zlobivými dětmi. Anděl měl zase ovoce v košíku. Čert měl zase trojzubec a velikánské rohy. Mikuláš nám dal dárky. Všem jsme poděkovali a zazpívali koledu. Bylo to hezké a těším se na další setkání s Mikulášem.

Samuel Janák 3.B

Ve čtvrtek k nám do školy přišel Mikuláš. Hrozně se mi líbil jeden anděl. A jeden čert byl opravdu škaredý. A byla sranda, jak nám Mikuláš řekl prvňáčci.

Nikola Petrová 3.B

V úterý jsme šli do parku. První soutěž byla, že jsem běhal s lopatou a na ní byla brambora. V druhé soutěži jsem honil čerta. V třetí soutěži jsme s kamarádem měli svázané nohy k sobě. Šel jsem za Mikulášem a zpoza rohu vyběhl čert a schoval mě pod plášť. Mikuláš mi pak dal cukrovinky a baterku ve tvaru rybky.

Lukáš Menšík 3.B

Jak jsme dělali Mikuláše

Celé to pro nás, tedy devátou bé, začalo už v září, kdy jsme se šli domluvit za paní zástupkyní. Neměla nic proti tomu, abychom letos na Mikuláše chodili my, jenom ji celkem zarazil počet lidí, který jsme ji aktivně (jak jinak) nahlásili. A to nás bylo „jenom“ sedm. Děsně jsme se na to celé těšili, ale to bychom nebyli my, abychom se o kostýmy a podobné věci nezačali starat týden před celou událostí. Najednou byl ze mne, původně čerta, anděl a diskuse nepřipadaly v úvahu. No jo, ale tehdy mi taky došla jedna věc - kde já teď budu shánět hadry na anděla? Hned ten den jsem tu změnu kostýmu řekla taťkovi v autě a ten prohodil něco v tom smyslu, že to je znesvěcení andělů, že je budu představovat já, podle všech rodinných příslušníků, ten největší ďábel. No ale nakonec se vše vyřešilo a já měla opravdu v onen den šaty a kupodivu jsem opravdu prý i vypadala nevinně. Ale nevinná nebo ne, ty těžké bedny se sladkostmi pro „maloše“ jsem s kámoškou nahoru do pater musela tahat tak jako tak. Pro ty naše takzvaný mužský to byla vyloženě jenom sranda, když jsme jim nenápadně navrhly, že by se menší pomoc hodila. Měla jsem dojem, že dočasně ohluchli.

Inu, Mikuláš se vyvedl. Vyřádili jsme se, zasmáli a co je hlavní, ulili jsme se ten den z vyučování. A proto doporučuji všem nižším ročníkům: dělejte se svou třídou Mikuláše!

Kristína Tobolová 9.B