Přespolní běh

Přespolní běh – pohled do zákulisí

Když nám paní učitelka Davidová oznámila, že budeme pomáhat organizovat přespolní běh, řekla jsem si, že to bude nějaká blbost. Ale když nám vysvětlila, co tam bude kdo dělat, začala jsem se těšit. Zvláště když mi někdo nakecal, že tam bude 300 účastníků a z toho aspoň polovina hezkých kluků! Konečně přišlo úterý a já mohla v 7.40 ráno vyrazit na sraz. Dorazili všichni, co měli, a s nimi i paní učitelka. Vyrazili jsem kolem Alberta a já se s kamarádkou vytratila koupit si svačinu. Pak jsme si nějak uvědomily, že nevíme, kam přesně na Horečky jdeme. Vždyť to je široký pojem. Ale máme dobré kamarádky, které na nás nezapomněly a dělaly nám stopy papírovými kapesníky. Do poslední chvíle nás kryly. Konečně jsme dorazily, ale byl tam takový zmatek, že jsme nevěděly, co dříve. A pak jsme seřazovaly čísla. Od paní učitelky Káňové jsme dostaly pokyny. Každý jsme dostali žluté nebo oranžové vesty. I když mi oranžová nesluší, připadala jsem si důležitě. Jak mi někdo nakecal, že tam bude 300 účastníků, tak tedy zdaleka ne, možná tak polovina. Vyšli jsme na svá místa (tedy ti, kteří hlídali trať, aby nikdo nepodváděl). Já mezi nimi nebyla, a tak vím jen z doslechu, že tam byla velká sranda, že se starší kluci snažili Lindu a Helenu podplatit tatrankou, aby je pustily, ale naše holky jsou spravedlivé a řekly, ať si je strčí někam. A tak hošánci museli běžet. A Vaška tam málem zajelo auto, ale to je jedno. Já jsem byla v „kanclu“ a seřazovala čísla, nosila poháry, diplomy, popíjela čaj, jedla oplatky a tak. Pak nás z kanclu vyhnali, abychom odchytávali ta děcka, co už doběhla. Jak jsem viděla, že všeci byli totálně na prášky a někteří dokonce i brečeli, oddychla jsem si, že jsem jen pořadatel. Ale zase tam byl k dispozici teplý čaj pro všechny, který měla na starosti Andrea. A taková naše ťutinka byla Tonička – pejsek paní učitelky Káňové, který ji nenechal někam jít samotnou ani na krok. Celé to dokumentoval pan učitel Křištof na digitální foťák – těším se, až ty fotky uvidím. Mikrofonem podávala instrukce paní zástupkyně Korčeková, takže se nikdo nemusel bát, že něco udělá špatně.

Přišlo vyhodnocení a já se Sabinou stály u pódia a sbíraly podpisy od možná budoucích sportovních hvězd. Samozřejmě jsem byla pyšná na děcka z Tyršovky, která se umístila myslím 2x nebo 3x. I ostatní školy byly dost dobré – např. z Nového Jičína, Kopřivnice, Oder.

Ještě předtím paní učitelka Káňová pořádala aukci (samozřejmě zadarmo) věcí, které kde někdo zapomněl.

Jedním slovem – bylo to super a těším se, že si to 23. října na krajském přeboru v přespolním běhu na Horečkách zopakuji.

Andrea Křesálková 8.A

Krajský přespolák

Moc jsem se na tento závod těšila, protože už jsem měla zkušenosti z okresního kola. Vzala jsem si čepici, rukavice, zimní bundu, navlekla jsem se podle předpovědi počasí. Na Horečkách byla strašná zima. A taky mnohem více práce než minule. Bylo tam více lidí, ale až na drobnosti vše probíhalo jako okresní kolo. Na konci ale byly velké zmatky se sbíráním startovních čísel, které jsem měla na starosti já. Někdo totiž odevzdal jen čtyři čísla místo šesti a samozřejmě jsem dostala vynadáno já. Prostě jsem nestíhala od dvaceti nebo kolika lidí sbírat čísla a zároveň je počítat a zapisovat. Na jednoho člověka to bylo moc. Všem nám bylo líto, že Tonička (pes paní učitelky Káňové) měla zaracha a zůstala doma.

Prostě tento přespolák byl pro celou 8.A výrazně těžší, ale i tak jsme nějakou tu srandu užili.

Andrea Křesálková 8.A