Konec prázdnin očima ...

Autobusu

Být autobusem. Musím říct - to opravdu není lehké. Ale celý červenec a srpen jsem měl opravdu pohodu. Jezdil jsem poloprázdný a kochal se krajinou a tím tichem, které probíhalo. A přál si, ať tohle neskončí. Ale bohužel. Přišlo září a já už jsem začínal jezdit zase narvaný. Ty davy, ten hluk. Ty věčně přeplněné zastávky. No z toho se mi začíná točit má autobusová hlava. A tohle budu prožívat ještě pěkně dlouho. Až do června. Jsem z toho za ty roky už tak zničený. Má sedadla jsou potrhaná, ale i popsaná. A tím to zdaleka nekončí. Ještě že jsou ty víkendy, jinak by to můj motor asi nerozdýchal a nerozjel se už nikdy. Už nejsem nejmladší. Po mně bude jezdit můj synovec autobusek. Musím říct, že už se velmi těším na odpočinek, protože za ta utrpení a naježděné kilometry si to zasloužím. Můj řidič je taky opravdu skvělý. Čistí mě jedenkrát do týdne a já jsem mu moc vděčný. Až půjdu do důchodu, bude se mi po něm opravdu moc stýskat.

Vlaďka Kantorová 8.D

Počítače

Ach jo. Proč jsem si jenom přál, aby šel ten závislák do školy. Hodně mi chybí, jak na obrazovku řval: „Sejmi ho!“ Ale teď… Pořád u mě seděl a když  nepařil nějakou krvavou střílečku, tak byl na netu a s někým si psal. Proč jenom musí chodit do té školy. Teď tu sedím a klávesnici mám zaprášenou, jako kdyby tam seděl rok. Už se moc těším, až zase začnou prázdniny a ten kluk si na mně zahraje tu krvavou střílečku, ale do té doby musím ještě počkat.

 Dominik Šivic 8.D

Auta

Na začátku prázdnin mě můj majitel hodil na střechu. Celé prázdniny do mě vrtal, šruboval, šruboval, někdy spravoval a měnil. Někdy v srpnu mě konečně dodělal a nastříkal. Už mě konečně vyvezl z garáže vedle hnoja. Najednou už ke mně nechodí a stojím stále vedle toho hnoja. Kolem tří hodin chodí domů a pak se až do tmy šprtá a šprtá. No jasně, dyť on chodí do školy. No to je teda nuda. Ta škola je opravdu na dvě věci.

  Jiří Drong 8.D

Motorky

Celé prázdniny jsem jezdila jako o život. Pořád se dolíval benzín, ale ke konci jsem dostala pěkný nátěr rámu a plechu, řeknu vám, tak rozebraná jsem nebyla za celých 27 let. Po tom skládání to byl jiný pocit než škrábání. Natřeli mě na černočervenou. Velice pěkné barvy, na silnici se lesknu, jako bych z fabriky vyjela. Jezdím jak zamlada.

 Vladimír Makový 8.D

Avie

Celé prázdniny jezdím s mým majitelem Vlastimilem Skapkou a Jiřím Žáčkem po republice. Jezdím pořád, ale ty dva měsíce mě to nejvíce honí. Vždycky, když jsme přijeli někde z dálky, vždycky pán nechal pořádně zchladit turbo. Ne že by můj majitel nechladil turbo, ale když ho chladí Jiří, tak to je ono. Když teďkom skončily prázdniny, tak se mi chce brečet. Musím fakt uznat, byl to fakt frajer. Strašně se těším na další prázdniny - na vánoční, velikonoční, no prostě na všechny prázdniny, co budou. Teď když někam jedu, vzpomínám na to, jak mi kontroloval olej, vodu, chladil turbo, myl mě, vysával, čistil motor, utíral prach, vymetal korbu, no vše, co se mnou souvisí. Byl to frajer.

Jiří Žáček 8.D

Vzpomínky na prázdniny

Jeli jsme na Berounku, pak se po ní plavili. Když jsme dopluli k 60. kilometru, objevily se před námi kopce Lázeňské pahorkatiny. Byly tak nádherné, že jsme spojili loďky a dívali se na hory a nechali se unášet proudem.

Radovan Matoušek 7.B

Poprvé jsem jel  na vodních lyžích. Mamka mi říkala, ať tam nechodím, ale já jsem to chtěl zkusit. Bylo to v Bulharsku. Moc jsem se nebál, ale trochu jo. Ale nelitoval jsem. Vrátil jsem se a byl šťastný. Potom jsem chtěl jít ještě jednou, ale mamka mě už nepustila.

Lukáš Slováček 7.B

Prázdniny jsem logicky prožila se svými dvěma staršími bratry, kteří jsou neuvěřitelně otravní, pořád do mě rýpali. Mamka jim nic neřekla, ale když jsem je praštila já, schytla jsem. Před koncem prázdnin jsme se odstěhovali a já byla tááák šťastná...

Radka Janošková 7.B

Můj největší zážitek z prázdnin  byl ve Vysokých Tatrách – šli jsme na horu Kriváň. Vycházeli jsme z kempu a bylo pěkně. Šli jsme dvě hodiny a počasí se začalo mračit. Šli jsme dál a po hodině začalo pršet. Chyběly nám ještě čtyři hodiny na vrchol. Oblékli jsme pláštěnky a šli dolů. Došli jsme k autu a začalo být pěkně. Sedli jsme do auta a jeli zpět do kempu.

Adam Závodný 8.A

Byla jsem na Slovensku a jednoho dne jsme se vydali k zámku – vedle něj je bazén, kam se chodíme každý rok koupat. Přišli jsme tam a ve vodě plavaly dvě myši pořád dokola. Přišli jsme po obědě a myší mrtvolky pořád plavaly. Odpoledne tam byla nějaká slavnost a malí kluci se o myši porvali a brali si je domů. Samozřejmě jsem se tam pak nekoupala!

Helena Hucovičová 8.A

Jako každý rok vydala se i vloni naše rodinka na dovolenou pod stan. Tentokrát to bylo na Slovensko, do malebného skalnatého kraje u lázní Rajecké Teplice. Po úmorné cestě autem jsme konečně zaparkovali v malém kempu s romantickým názvem „Sluneční skály“.

Když jsme vybírali místo pro stavbu našeho obřího stanu, všimli jsme si, že na louce je velké množství hromádek hlíny.

„Tady se asi dobře daří krtkům,“ řekla mamka. Stan jsme postavili na pěkném místě uprostřed zelené louky, nad námi se tyčily jen holé skály, které byly opravdu celý den prozářeny sluncem. Také jsme na ně s taťkou hned podnikli i s bráchou několik výstupů.

Přestože dovolená začala slunečně, za pár dní přišly i bouřky a několik dní dost pršelo. A tu jsme každé ráno nacházeli v předsíni stanu úzký dlouhý tunel plný vody. Taťka jej vždy zaházel trávou a nechtělo se nám věřit, že by to vždy přes noc vyhrabal nějaký krtek.

Když vyšlo slunce, vždy jsme si dělali jídlo venku na vařiči nebo na grilu.

A tu jsme si všimli, že kolem našeho stanu jsou vyhloubeny dlouhé tunely.

To už jsme si zvykli na „našeho“ krtka, který nedělal kopečky, ale pouze hrnul hlínu nad sebou a stavil tunely. Jednou večer jsme seděli u večeře a začal se hýbal stolek. Legračně poskakoval a z kelímků se rozlévala kofola. Náš krtek začal tunelovat přímo pod stolkem. Bylo vidět, jak se nadzvedává zemina. Když jsem si klekla pod stůl, uviděla jsem i růžový čumáček s malými jehlovitými zoubky, kterými prohryzával kořeny trávy a vše to vršil i s hlínou nad sebou. Pracoval neuvěřitelně rychle.

Na konec dovolené nás čekalo ještě jedno překvapení. Jednou večer jsme se vrátili unavení po celodenním výletě do Aquaparku a složili se na naši obrovskou nafukovací dvojmatraci – ale ouha! Matrace pod námi pomalu klesla a my za chvíli leželi na tvrdém hrbolatém podloží. „Asi krtek!“ zvolala mamka, ale taťka říkal, že matraci dofouká, že krtek by stan zespodu neprohryzal. Ale matrace už dofoukat nešla.

Pak ještě až do konce dovolené nás každé ráno budil „náš“ krtek, který noroval pod naší ložnicí. Tu dloubal zespodu do ramene, tu pod nohama, někdy i pod hlavou.

Když jsme balili stan, taťka opravdu našel zespodu díru a dal nám zapravdu, že matraci vyfoukl opravdu náš krtek. Než jsme odjeli, ještě jsem se ohlédla, jestli jej někde neuvidím hrabat, a věděla jsem, že se mi bude po něm stýskat. Ale léto bylo před námi a krteček bude dělat společnost zase jiné rodině.

Markéta Šenkeříková 6.A

Kde jste byli na dovolené a jaký suvenýr jste si přivezli?

v Kristýna Kociánová ze 6.A byla na dovolené v Bulharsku u moře. Moc se jí tam nelíbilo – až na jednu výjimku: Bulhary. A co si dovezla? Velikou mušli. 

v Paní učitelka Hana Papicová byla na dovolené ve Vysokých Tatrách. Vůbec se jí tam nelíbilo, protože její manžel si odtamtud dovezl zápal plic. 

v Jana Kutějová z 9.C byla na dovolené v Praze. Líbilo se jí tam, ale suvenýr nemá. 

v Paní učitelka Světlana Kociánová byla na dovolené na Rhodosu. Moc se jí tam líbilo, ráda vzpomíná na příjemné teplo, koupání v moři a na řeckou kuchyni. A co si dovezla za suvenýr? Kamínky, mušle, olivový olej a spoustu zážitků. 

v Lukáš Mikeska byl v Chorvatsku u moře. Moc se mu tam líbilo a dovezl si mrtvou rybu.

v Pamela Mahalová ze 3.B byla na Ukrajině. Bylo tam pěkně a přivezla si náramek. 

v Viktorie Marečková ze 4.B byla na dovolené v Africe. Bylo tam nádherně a mamince přivezla buben. 

v Jakub Strnadel s Vojtou Gajduškem z 9.B byli na dovolené na Canárech. Moc se jim tam líbilo a co si dovezli? To raději ani nebudeme psát... 

v Pan učitel Gróf byl v Římě. Přivezl si přívěsek Koloseum. 

v Paní ředitelka Zdeňka Murasová byla na dovolené v Chorvatsku s přáteli. Byla tam už potřetí na stejném místě. Přivezla si škebličky a spoustu zážitků.

Suvenýr

Byl jsem o prázdninách týden v Chorvatsku. Za ten týden jsem chtěl vylovit pěkné mušle, ale nemohl jsem žádné hezké najít. Až předposlední den byl velký příboj. Poslední den před odjezdem se mi potěšilo a vylovil jsem asi pět velkých, těžkých mušlí. Ty jsem si přivezl domů. Byly mým malým suvenýrem z Chorvatska.

Ondřej Řezníček 8.A

Začalo to jednou nevinou dovolenou ve Špindlerově Mlýně. Jeli jsme na hrad Kost a cestou tam jsme se zastavili u výroby zlata a stříbra (pravého). Vešli jsme tam a já jsem se chvíli rozhlížel a najednou mě zaujal stříbrný náramek na ruku. Chvíli jsem ho okukoval a rozhodoval jsem se, jestli říct mamce, ať mi ho koupí nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl, že jí řeknu, ať mi ho koupí. A nerozhodoval jsem se jen kvůli tomu, že se mi hodně líbil, ale i kvůli tomu, že stříbro je můj oblíbený kov. Mamka chvíli uvažovala a pak se zeptala taťky. Ten bez jakéhokoliv rozhodování řekl, ať mi ho koupí. Já jsem byl strašně rád, že mi ho koupili. Nebyl to jenom nejhezčí suvenýr, ale taky nejhezčí zážitek z prázdnin.

Vašek Pilík 8.A

Byla jsem se svojí kamarádkou na táboře a jako vždy tam byly noční hry. Při jedné nás byla navštívit policie, aby nás vedoucí vyzkoušeli, co všechno dovedeme a vydržíme. Když jsme je chytili (přece jenom nás bylo třicet a oni byli jenom dva), měli pro nás připravený program. Stříleli jsme se vzduchovky. Já jsem si na památku vzala náboj, ale nebyla jsem jediná. Mám ho vystavený doma a vždy, když se na něj podívám, vzpomenu si na ten super tábor.

Petra Kanioková 8.A

Z výletu a z dovolené jsem si nikdy nějak extra nevozila nějaký ten suvenýr. Většinou to byly jen pohledy, někdy nějaký ten kus oblečení. Možná i sem tam nějaká sladkost, která doma moc dlouho nevydržela... a tak žádná škoda!!! Stačí, že jsem někde byla a dobré!!!!!

Vlaďka Kantorová 8.D

Minulý rok jsem si koupil na Jerbě africký bubínek. Vždycky jsem ho chtěl, a tak jsem si ho koupil. Mamka byla poslední dny na nervy, protože jsme furt se ségrou hráli.

Martin Parma 8.D

Suvenýr jsem si koupila v Pardubicích, když jsem tam jela na závody. Koupila jsem si Pardubický perník, takže ten suvenýr už nemám...

Lucka Strnadlová 8.D

Já jsem si dovezl z Gran Canaria loď ručně vyráběnou a koupil jsem si ji, protože mám rád staré lodě a z Ibizi jsem si dovezl batoh PUMA a z Řecka krásnou krabičku z olivového dřeva na karty a kostky a z Chorvatska žvýkačky, které mají 24 voltů a zapalovač, který má 50 voltů a korále.

René Strnadel 8.D

Na dovolené jsem si koupil náramek z mušlí, protože jsme byli u moře a to je pro moře typické.

Já si myslím, že se suvenýry kupují proto, aby si člověk zapamatoval, na jakém koutě světa byl.

Dominik Šivic 8.D

Suvenýry existují proto, aby člověk, který si něco doveze, se na něj podíval a vzpomněl si, co tam prožil, co se mu tam líbilo a co se naučil. Já nevím, jestli mezi suvenýry patří i různé doplňky a oblečení?! Já si z dovolené nevozím suvenýry, no někdy ano, když se mi líbí, ale je to vážně výjimečné. Nejčastěji jsem si vozila různé plyšáky, většinou medvídky. Teď už jen oblečení, boty a takové blbosti. J Ale jeden pěkný se mi líbí, teda líbil, než jsem ho zdemolovala - Eiffelovka na klíče. Ale i když je bez nohy, tak mi připomíná to místo. Doufám, že se ještě  dostanu na nějaké hezké místo. Třeba k moři. J

Kristýna Inderská 8.D

Podle mě si lidé kupují suvenýry, protože se jim líbí nějaká věc, a tak si ji koupí, nebo třeba sbírají kameny, a tak si nějaký koupí. Třeba si myslí, že je jejich suvenýr ochrání. Suvenýry se můžou koupit vlastně všude. U moře  mušle, kameny a přívěšky. Na koupališti, v zoo, u památek a jinde. Suvenýry slouží i k tomu, že se na ně někdo podíval a vzpomněl si, kde si svůj suvenýr koupil.

Kristýna Hoďáková 8.D

Skoro každým rokem jezdím s rodinou někam na dovolenou. Ať už do zahraničí nebo jenom někam tady po Česku. Z každého výletu nebo dovolené si dovezu nějaký suvenýr. Ale ne nějaký přívěšek nebo pohled, ale většinou oblečení. Letos jsme byli v Řecku a strašně se mi tam líbil jejich styl oblékání a prostě všechno oblečení. Kupodivu tam bylo skoro všechno ve stejné ceně jako u nás a dokonce i levnější. A proto jsme s mamkou sebraly taťkovi peníze a poslaly ho se ségrou k moři a vyrazily na místní trhy, které tam bývaly každé úterý. Byly jsme tam asi 3 hodiny a strašně se mi to tam líbilo, bylo to něco na styl trhů v Polsku. Když jsme odtamtud odcházely, měly jsme v rukách plno tašek a já byla šťastná, protože jsem si tam vybrala vcelku pěkné oblečení. Naši byli taky šťastni, protože měli ode mne aspoň do konce pobytu na dovolené pokoj.

Aneta Andrlová 8.D