Druhé patro na exkurzi

S pohankou v těle – zdravěji a déle!

Mlynář Zdeněk Šmajstrla nás uvítal pohankou, kterou jsme museli sníst. Byla celkem dobrá. Všichni mlynáři, kteří ve mlýně pracovali, se dožili pěkného stáří od 85 let výše. Protože se chceme dožít stejně vysokého věku, zkusili jsme ji.

Jak se k nám dostala pohanka? V roce 1241 napadli Tataři (mongolské kmeny) naši zem. Řádili tady dva týdny, u Bystřice pod Hostýnem si zřídili svůj tábor. Když odtáhli, zbyly po nich pytle s nasolenými lidskými uchy (počítala se pouze levá ucha! – vzpomeňme na štramberské uši) a pytle s hnědými semínky – dostaly název „bukvicové obilí“, ale u nás se vžil název pohanka – to podle pohanů, kteří ji sem přinesli.

Jak se pohanka v pohankovém mlýně vlastně zpracovává? Nejdříve se musí vyčistit od plevele, jiných obilovin, kusů stébel. Třídí se podle velikosti a podle potřeby dosušuje na 28-30 stupňů. Zbaví se kamínků a hrudek hlíny. Pak cestuje do cyklonu – ve válci se třídí podle velikosti do pěti mlýnků. Každé zrníčko se oloupe a jde na pás, vyfoukají se slupky a spodem vypadává krupice a mouka. Slupky se čistí na čajoviny, polštářoviny, dají se i jíst, může se jimi i topit. Získaná pohanka se dělí do několika skupin – na kroupy, lámanku, krupici, mouku. Ve mlýně se také vyrábí pohankové těstoviny (Japonci prý nemohli pochopit, jak se dají z pohankové mouky vyrobit těstoviny, když jim se to nedaří...) nebo křupky (ve světě je umí vyrobit jen z kukuřice, z pohanky jen ve Frenštátě, ale stroj je v současné době mimo provoz).

Dozvěděli jsme se, že se ve mlýně zpracovává pohanka z Česka – z Rychnova nad Kněžnou, České Lípy, od Humpolce, z Osoblažska, od Moravského Berouna, denně si poradí se 4 tunami pohanky a to vše zvládne celkem devět lidí.

Pan Zdeněk Šmajstrla udělal hodně pro propagaci této zdravé potraviny – povídal o ní v rozhlase (pořad Apetýt, Dva proti jednomu), v televizi (Náš venkov, Toulavá kamera, Jak na to, připravují se Kluci v akci).

„Dělám tu práci srdcem, spojilo se ve mně mnoho záměrů – jsem strojař (udělali jsme si sami mlýn), jsem pedagog, dokázal jsem přitahovat lidi kolem sebe a přesvědčovat je, aby jedli co nejvíce pohanku,“ prozradil nám pan mlynář.  Dozvěděli jsme se také, že ve mlýně žil pan otec, stárek, mládci, prášci, šejdíři, smetipraši a často i krajánci. Překvapilo nás, že nejvzdělanější děti ve vsi nebo ve městě měli právě mlynáři – byli bohatí a mohli dětem studia zaplatit (mlynáři byli třeba rodiče J. A. Komenského, Antonína Dvořáka).

Po návštěvě ve mlýně už víme, že největším bohatstvím na světě je zdraví, na druhém místě je láska, na třetím pak vzdělání. V Asii jí lidé rýži, pohanku, kukuřici, ryby, zeleninu a ovoce a přibývá jich, zatímco my jsme si zvykli na maso zvířat (která krmíme obilím) a knedlíky z mouky.

Pohanka obsahuje 14 vitamínů a výrazně pomáhá našemu zdraví, zlepšuje průchodnost cév a třeba i prokrvení chrupavek.

Pan Zdeněk Šmajstrla má i své koníčky – rád maluje nebo jezdí na kole a ve mlýně už uvítal hosty ze 167 států!

Budování nového mlýna ještě nějakou dobu potrvá (asi dva roky), ale pan mlynář už přesně ví, jak vše bude vypadat. „Tady bude čtyřmetrové kolo paleční, převodové kolo, dva kašníky, stěny se obloží dřevem a bude to hezká mlýnice.“ Už nám ukázal, kde bude kotelna, čistička, balírna, výrobna těstovin.

Návštěva byla velmi zajímavá a my jen můžeme popřát čtvrtému mlynáři z rodu Šmajstrlů, aby splnil své sny a dál pokračoval v mlynářské tradici, která pokračuje už sto čtyřicet šest let (od roku 1861)!