Odevšad
Vyrazili jsme za poznáním…
Putování divokým Kurdistanem
Ve středu 18. května jsme šli do kina na přírodopisný film. Ze začátku tam mluvil uvaděč a trochu mě to nebavilo. Potom zhasli světla a začínal film. Hezké to bylo všechno, ale nejvíc se mi líbila ta jeskyně, jak z ní tekl vodopád. Líbila se mi sněžná či zledovatělá skála a potůčky, jak tekly do řeky. Tento film mě bavil a jsem z toho potěšena a jsem o něco chytřejší.
Cestování s Denali Action?
Já bych s nimi určitě cestovala, protože jejich projekt, který nám pustili, se mi velmi líbil. Člověk, když už má tu možnost poznat jinou zemi, jiný národ, jiné lidi a jinou kulturu, tak by měl jet. Ale zase bych musela mít peníze. Určitě s nimi člověk zažije mnoho dobrodružství a legrace, přiučí se novým věcem, takže má odpověď na tuto otázku zní Ano.
Cestovat s Denali Action bych na 100% nechtěl, protože se nechci zabít v nějakém odlehlém údolí nebo hoře. Nejraději bych chtěl umřít doma v posteli. Nejraději v posteli se slečnou.
NE! Bo za prvé nesnáším přírodu, za druhé nemám čas a za třetí by mě to stejně nebavilo a nemám kolo a nic podobného.
Hyde park (aneb Jaký máš názor ty?)
„Člověk se naučil číst, aby mohl poznávat život lidí a neznámé kraje.“
Co my na to?
v Nemyslím, že je to až tak pravda. Netřeba umět číst, aby člověk mohl poznat životy lidí jiných. Stačí umět mluvit a naslouchat. A co se týče kraje, tak nápodobně jako s lidmi.
v Já s tímto nesouhlasím, jelikož abych poznal nové lidi, tak s nimi nějak pohovořím a abych poznal nové kraje, tak tam raději zajedu nebo zajdu. Je to složité, ale já to používám.
v Myslím, že je to pravda, protože kdyby člověk neuměl číst, tak by to měl asi pěkně těžké a musel by se každého ptát. Nevím, jestli člověk potřebuje číst, aby objevoval neznámou krajinu, ale třeba jo.
Platí ještě pořád, že bez práce nejsou koláče?
v Záleží na tom, jak velké mají ty koláče být. Ale v podstatě ano, existuje a je stále funkční.
Pravděpodobně to pořád ještě platí, neboť zadarmo člověk nic nedostane. I snaha a skutky mají svou cenu.
Toto přísloví bude platit asi navždy. My dospívající to máme lepší než dospělí. Živí nás rodiče, když se nám něco líbí, dostanem peníze od rodičů. Prostě – my ty peníze dostaneme, dalo by se říct, zadarmo=).
Toto rčení už neplatí, místo klasických koláčů jsou už peníze a je to lepší.
Pro většinu lidí platí, ale někteří žijí jen na sociálních dávkách a nepracují. Když se jich někdo zeptá proč, řeknou, že je stejně nikdo nevezme.
Politiků se to netýká, ale normálních lidí ano, dřou dvanáctky a pak dostanou pakatel.
Jak budou vypadat školní učebny v roce 2026?
Vstoupíme-li do učebny přírodopisu, určitě tam bude spousta zajímavých a krásných věcí. Všude kolem budou zvířata, ale také rostliny. Naživo uvidíme, v jakých klimatických podmínkách žijí např. tučňáci, sloni, velbloudi a veliká spousta jiných zvířat. Na vlastní oči uvidíme, čím se zvířata živí, jak se o sebe starají. Velikou senzací bude, že budeme jakoby mezitím vším, ale zvířata nás neuvidí. Prostě všechny ty uměle vycpané podobizny zvířat z učeben zmizí a bude to úplně jiné a krásnější.
Když vidíte dveře do učebny hudební výchovy, budou se vám zdát malé. Když ale vejdete dovnitř, spatříte několik pater. V prvním je největší místnost, tedy spíše hala, kde je místo pro tisíce diváků. Kolem hromady světel, kamer, obrazovek. Vše se může rychle změnit i na divadlo, či se zde může natáčet film. Ve druhém patře navštívíme nahrávací studia, kde každému žáku vyrobí jeho vlastní CD s nahrávkami a videoklip, můžete se zúčastnit hudebních soutěží. Zde se písnička tvoří z mysli každého, kdo jakou má představu, a pak bubny, kytary samy hrají, samozřejmě upraví i náš zpěv.
Když jsme poprvé navštívili učebnu dějepisu, čekali jsme lavice, židle. Jenže tato učebna byla prázdná a obrovská. Učitelka nám řekla, ať si stoupneme dozadu a nebojíme se. Zavřely se dveře, bílá podlaha se rozsvítila a změnila svou barvu na hnědou udupanou půdu. Najednou se tu začali na koních prohánět vojáci, kteří ještě před chvílí byli hadrovými panáky. Byli oblečeni do dvou odlišných barev, které znázorňovaly dva odlišné tábory. Začali mezi sebou bojovat, viděli jsme různé druhy zbraní a taktiku, kterou vojáci dříve bojovali. Se zvoněním se vrátilo vše do normálu a my odešli nadšeni a těšíme se na další hodinu.
Přátelé jsou důležití a nezbytní pro život
Člověk se potřebuje někomu svěřit, pokecat, nebo jen tak promluvit o čemkoliv. Přátelství je něco jako voda a vzduch. Vzduch potřebujeme, abychom mohli dýchat a volně žít a vodu na pití a pro tělo.
Kamarádi a přátelé nás podrží v těžkých chvílích, v důležitých situacích nebo třeba jen když jsme smutní a potřebujeme útěchu. Říká se, že v nouzi poznáš pravého přítele. Je tohle pravda? Ano, je to tak. Když máš problém, často se tví kamarádi k tobě otočí zády, anebo o tom nechtějí ani slyšet.
Často se stává, že ti nejbližší zklamou a pak i my jsme smutní, zklamaní a těžko znovu můžeme někomu důvěřovat.
Lidé jsou různí a někteří nedůvěřiví, je to tím, že byli zklamáni a těžko se s tím smiřují a pro nová přátelství už nemají tu důvěru, kterou by potřebovala.
Přátelství se musí opečovávat. Chránit před okolím a vnášet nové a nové zážitky. Aby nám zůstalo, musíme o něj pečovat jako o miminko. Když se narodí, je citlivé a snadno se může rozplakat, tak jako rostoucí přátelství, které můžeme hned zničit. Chybou, kterou jsme zavinili, a pak nás to může hodně mrzet.
Může být přátelství mezi dívkou a chlapcem? Ano, může. Přátelství mezi dívkou a chlapcem existuje, ve vzájemném porozumění. Často to je mnohem lepší, než když kamarádí holka s holkou a kluk s klukem.
Člověk potřebuje kolem sebe lidi, kterým může důvěřovat. Nevystačí si sám, i když lidé jsou různí. Někteří jsou samotáři, jiní potřebují společnost a hodně důvěry a nedokáží si život bez přátel vůbec představit. Člověk, který žije sám, má v sobě duševní klid a mír, dokáže vše řešit anebo se s tím smířit.
Myslím si, že žádný člověk by neměl zůstat sám. Přátelé jsou důležití a kdo tvrdí, že je nepotřebuje, nemá pravdu. V srdci je místa hodně, ale zklamaní lidé už je tolik neotvírají, aby toho nelitovali. Přátelství potřebuje lásku a péči, důvěru a šanci rozkvétat.
Život bez důvěry, lásky a přátelství je prázdný a smutný. Opravdové přátelství možná máme, ale pokud ne, tak nehledejme, ale nechme život plout, přátelé si najdou nás…
Ceňme si přátel!
Jak si představuji štěstí?
Štěstí pro mě je, když jsem s taťkou. Od 2. třídy jsem ho neviděla a ráda bych se s ním zase po dlouhé době setkala. Teď se o něj strašně bojím, protože včera večer kolem 21. hodiny ze skříně spadla soška indiána, co koupil bratrovi, a rozbila se. Mamka říkala: „To je špatné znamení, co když se mu něco stalo?“ Já jsem začala brečet. Asi mu dnes napíšu SMS, jestli se mu něco stalo. Nerada o tom mluvím. Štěstí je taky, když mám nejlepší kamarádku, když najdu čtyřlístek a mohla bych jmenovat spoustu dalších… PS: Taťka volal, nic se mu nestalo!
Štěstí je pro mě, že když se stane něco, co chci, anebo to, co se musí stát. Já mám ráda, moc ráda štěstí. Vy ne? Jak si představuji své štěstí? Štěstí je kolem mě a i kolem vás. Jenom ho možná nevidíte, ale tak to je třeba mít kamaráda, mít dobré známky ve škole a i peníze jsou pro někoho štěstí, ale za peníze si štěstí nekoupíš. To doufám víš. Ale i pro někoho je štěstí, když je konec školního roku a máte aspoň 2 měsíce volna, ale mohli bychom ho mít více, aspoň 6 měsíců a já vím, že to nejde i kvůli tomu, že se musíme něco naučit, jinak budeme hloupí jako Brno.
Já bych měla asi největší radost z toho, kdyby mě poslouchala „ségra“. Nebo ještě že bych už konečně měla svůj vlastní pokoj.Bylo by taky super, kdybych mohla létat. Štěstí by také bylo, kdyby neexistovala sprostá slova. Chtěla bych jezdit do školy na kole, ale nemám ho kam dát. Kdybych si ho zamkla do těch stojanů, tak by ho asi nikdo neukradl, ale bojím se, že by mi někdo „přecvikl“ zámek. Velký problém by byl s přilbou. Do třídy bych ji musela tahat a kdovíco ještě. Možná, že by mi ji někdo chtěl ukrást, protože je docela hezká. Znáte dnešní lidi. Ti kradou, na co přijdou. No jo, ale to se asi nezmění.
Reklama
Naše samokousadla pro důchodce - vaše spokojenost bude zaručena! Samo kouše s nastavenou hodnotou. Kousátko je ostré a vypínač je vzadu, musíte tedy dát pozor, abyste si neukousli svůj vlastní prst. Cena ani 2000, ani 1000, ani 500, pouze 450 korun!
SAMOÚKOLNÍK
Sám napíše úkol. Pomůže vám při každém úkolu, i u těch nejtěžších. Můžete lajdačit. Paní učitelka vás bude chválit a vždy dostanete jedničku! Stačí jen postříkat sešit a tužka už sama jede. Místo sedění doma si užívejte třeba v aquaparku. Akorát to má jednu nevýhodu - strašně to smrdí. Doporučujeme vám si se SAMOÚKOLNÍKEM koupit VONÍTKO, které vám nabízíme ve dvou vůních - petrolejková vůně a vodníková vůně. Tak neváhejte a zavolejte na číslo 556 913 204. A můžete jančit.
ZÁCHODÍTKO
Potřebujete nutně na záchod a někdo vám tam vlezl? Nastražte na záchod naše záchodítko a máte volno. Ale nedivte se, když ten dotyčný na záchod už nikdy nevleze. Pořiďte si dva naše výrobky za 400 Kč a třetí máte zdarma! Neváhejte a kupte si ho.
STĚHOVÁTKO
Úžasný vynález, mohli bychom se přestěhovat, kam bychom chtěli, ale musíte dát pozor!!!
Nejde se přestěhovat zpátky. Neváhejte, vaše stěhovátko stojí jen 222,-.
Z černé kroniky:
Ztratila se třídní kniha. Naše třídní kniha. Zvláštní. U nás se ztratila už spousta věcí, ale třídní kniha? Byly tady náměty, že ji unesli skřítkové, nebo že někdo už vymyslel stroj na zničení takovýchto otravných věciček, nebo že ji třeba někdo spláchl do WC, jiný spolužák jako obvykle vykřikoval něco o tom, že ji unesla Alkajda. Pak se do všeho zapojila paní učitelka Bartošová a záhada byla vyřešena. Pan učitel Mach ji samozřejmě zapomněl odevzdat. Ach jo!
Stalo se…
Velkou akcí byl turnaj v piškvorkách. Bylo třeba pořídit fotodokumentaci, proto se foťáku zmocnil Aleš a během pár minut vyfotil snad 20x Radku a smazal ostatní fotky.
Těžký vnitřní boj sváděl Martin, pozdější vítěz celého turnaje. Na jednu stranu chtěl vyhrát, ale zase se bál porazit učitelova syna (což by mohlo ohrozit jedničku z češtiny).
To bylo jednou, když třídní 9. C zrovna chyběl ve škole. Ze zdi vypadl hřebíček a bylo třeba jej zatlouct zpět. Třídní knihou to moc nešlo, ani ukazovátko nepomohlo, proto jeden z žáků použil svůj mobil místo kladiva. Těžko říci, zda pak mluvil do topůrka…
Smůla se lepí na paty šesťákům. Napřed polili z okna do školy jdoucího pana ředitele, pak rozbili světlo při fotbálku, ulomili zábradlí do přízemí. Šikulkové jedni…
Jaké starosti má nejmenovaný žák 8. D? „A ani nevím, kam po 9. půjdu!!! Naši mě někam šoupnou!!! Ale to zas nechci!!! Ale co mám dělat, když nevím, co dělat chci!!!“