Reportáž - Jak se bere (dává) krev?
Transfúzní stanice
V úterý desátého května jsem jel jako novinářský doprovod s panem učitelem Ondryášem do Nového Jičína do transfúzní stanice. Je to jednopatrová hnědě omítnutá budova v areálu nemocnice (vedle prodejny potravin). Když vejdete do budovy, zahnete vpravo a ze svazku si utrhnete pořadové číslo. Pokračujete chodbou a opět zahnete vpravo do čekárny. Tam se ohlásíte a dostanete podrobný dotazník. Ptají se třeba jestli berete léky, jestli jste byli nemocní nebo dokonce jestli jste nebyli v nápravném zařízení.
Potom jdete na odběr krve do zkumavky na přezkoumání v laboratoři. Dále vám zkontrolují moč, zváží vás a změří teplotu. Ještě musíte k primáři, ten měří tlak, puls a posoudí, zda nemáte příznaky nějakých nemocí. Když nezjistí žádné potíže ve fungování vašeho organismu, můžete krev darovat. Ale dárce musí být starší osmnácti let a dávat krev může do šedesáti pěti let. Muži mohou chodit na odběr co tři měsíce, ženy jen co čtyři. Minimální hmotnost dárce by měla být nad padesát kilogramů. Dárce by měl být zdravý a neměl by užívat žádné léky. Po piercingu nebo tetování nesmí rok darovat krev - je to opatření proti nákaze. Protože kdyby se třeba nakazil, tak jde do roka zjistit, zda nemoc v těle je či není. Krev se dodatečně testuje na přítomnost viru HIV, který způsobuje onemocnění AIDS, dále na syfilis, hepatitidu (žloutenku) typu B a C a jaterní testy na bakterie způsobující tuto nemoc.
Dárcovství je bezplatné. Je to též opatření proti nemocným, kteří by i za cenu nakažení jiných darovali krev jen kvůli penězům. Kromě rohlíků a čaje nebo jiného občerstvení (podávání dvou deci červeného vína zrušili), placeného volna a proplacení jízdného nedostanete žádné peníze. Dárci sice mají úlevu na daních – asi dva tisíce korun za každý odběr, ale o této úlevě se hodně spekuluje, jestli ještě stále patří k bezplatnému dárcovství. Dostanete také nějaké vitamíny.
Za více odběrů se udělují Plakety doktora Jana Jánského. Za deset odběrů bronzová, za dvacet stříbrná, za čtyřicet zlatá a za osmdesát, sto dvacet a sto šedesát je Zlatý kříž. Krev se rozděluje na krevní skupiny. Základní jsou A, B, AB a 0. K tomu ještě Rh faktor. Buď je pozitivní nebo negativní. Minusových dárců mají nejméně, ale je to také tím, že jen pětina populace má minusový Rh faktor. Při transfúzi by měl člověk dostat stejnou krevní skupinu jakou má on sám. Výjimkou je AB a 0. AB jsou univerzálními příjemci a 0 univerzální dárci. Nejlepší však je dostat stejnou krevní skupinu. V létě mají nemocnice ve velkých městech problém. Dárci odjíždí na dovolenou, ale na druhou stranu přibývá nehod. Předzásobit se nemocnice nemohou, protože krev se může skladovat pouze čtyřicet dva dní, potom je nepoužitelná a nic jiného se s ní dělat nedá. Prázdninový nedostatek krve se projevuje hlavně ve fakultních nemocnicích, kde většinu dárců tvoří studenti. Ti mají prázdniny, a tak nemá kdo darovat krev, ale v srpnu se to zase lepší. Tady v Jičíně to není tak tragické, protože většina dárců je zaměstnaných a nejezdí na tak dlouhé dovolené. Toto vše jsme se dozvěděli od primáře transfúzního oddělení MUDr. Daniela Janka, který nám o tom ochotně povídal.
Potom jsme odešli zpátky do čekárny. Sedli si na lavice, četli si a čekali. Kdo chce, může se dívat na televizi nebo si půjčit časopisy. A pak už sestra vyvolala několik jmen dárců, ať si umyjí ruce, ze kterých si nechají odebrat krev. Dárci si sedají na jedno ze čtyř polohovatelných křesel a sestřička jim ještě vydesinfikuje loketní jamku a vpíchne jehlu. Krev začne přetékat trubičkou do sáčku, ten se houpe na přístroji, který krev i váží. Udělal jsem pár fotografií, ať taky víte, jak to tam vypadá. Odběr trval kolem pěti minut a odebrali čtyři sta padesát mililitrů krve. Je to standardní míra. Pak přišla sestra, vytáhla jehlu a přelepila ranku. Člověk ale musí na tom ještě tak sedm minut držet prst, aby krev netekla ven, když už nemá. Také by měl zůstat sedět v transfúzní stanici asi dvacet minut, kdyby se mu udělalo nevolno. Člověk prý má trošku problémy první dva dny chodit do schodů, ale krev se rychle obnovuje, a tak to bude za pár dní dobré.
Ještě jsem zapomněl zmínit, že na druhé straně místnosti jsou dva speciální přístroje na odběr krevní plazmy, což je tmavě žlutá tekutina. Přístroj vám vezme krev, vybere si plazmu a zbytek vám zase vrátí zpátky. Existuje také přístroj na odběr krevních destiček, ale ten tam asi nemají. Krev se dále zpracovává. Chvíli zůstává ve stanici uchovávaná při teplotě pět až šest stupňů Celsia, čili ledničkové teplotě. Poté se odváží ke zpracovateli. Tam se krev odstřeďuje. Dole zůstanou červené krvinky, uprostřed bílé krvinky s krevními destičkami a ostatními složkami krve. Této vrstvě se říká „bafikout“. A úplně nahoře je plazma. Poté se vrstvy oddělí a slisují. K červeným krvinkám se ještě přidává vyživovací roztok, aby neztratily schopnost vázat a přenášet kyslík a aby nezemřely. Bafikout se většinou likviduje a plazma se dále zmrazuje. Část červených krvinek se vrací zpátky do Jičína a ostatní se rozváží do jiných nemocnic. Na sálech se přímo krev nepoužívá, pouze v nejnutnějších případech jako rezerva.
Dvacet minut uběhlo a my vyšli ven. Vyfotili jsme transfúzní stanici zvenku a zašli na ředitelství nemocnice, kde se proplácí jízdné a člověk dostane poukázku na jídlo. Pak už jsme jen došli na autobusové nádraží, čekali a když autobus přijel, nastoupili do něj a jeli zpátky do Frenštátu do školy na piškvorkový turnaj…