Odevšad
Chemický kroužek
V úterý osmého března jsme byli s Michalem
Šotolou na návštěvě v chemickém kroužku. Přišli jsme tam už před druhou hodinou
a ještě tam nikdo nebyl. Pozdravili jsme paní učitelku Maňasovou a sedli si na
svá obvyklá místa (jako v chemii) a čekali jsme na stálé členy kroužku. Za
chvíli přišlo pět kluků, ale už nikdo další. Paní učitelka to chtěla zabalit,
ale nakonec se nám ji podařilo přemluvit, aby to nedělala, a tak jsme dělali
jeden pokus „zachování hmotnosti v uzavřené soustavě“. Donesli jsme si váhy se
závažími, chemické sklo a paní učitelka nám dala papíry s postupem. Váhy jsme
museli nejprve vyvážit kousíčky natrhaných papírků. Potom jsme si nalili do
odměrného válce deset mililitrů ředěného roztoku kyseliny chlorovodíkové. Ten
jsme přelili do kádinky a tu položili na jednu misku vah. Do zkumavky nám paní
učitelka nasypala bílý prášek uhličitanu vápenatého a zkumavku jsme pak položili
do kádinky na váze. Na druhou misku jsme začali dávat několik závažíček.
Zjistili jsme celkovou hmotnost kádinky a zkumavky i s obsahy. Potom paní
učitelka převrátila zkumavku a vysypala ji do kádinky. Její obsah začal šumět a
pak hodně bublat. Po chvilce to začalo ustávat, až to úplně přestalo. V kádince
byla ředěná kyselina a v ní bublinky jako třeba v minerálce. To je oxid
uhličitý, který se při této reakci uvolňuje. Vložili jsme zkumavku opět do
kádinky a znova je zvážili. Výsledek byl skoro stejný až na nepatrný rozdíl.
Kdybychom kádinku uzavřeli nějakým víčkem nebo pokličkou, hmotnost by byla
naprosto stejná. To je zákon zachování hmotnosti ověřen v praxi. Tak tento pokus
jsme dělali v chemickém kroužku během naší návštěvy. Bohužel bylo nemocných
hodně žáků, a proto nemělo cenu dělat nějaký větší pokus. Snad někdy příště. Na
konci si ještě někteří procvičovali zápis chemických rovnic a vzorců. To
znamená, že v kroužku nedělají jen pokusy a zajímavé věci mimo učení, ale že se
můžou doučit obyčejnou látku probíranou v hodinách, když jí úplně nerozumí. To
mají velkou výhodu. Kdyby mi to časově lépe vycházelo, tak bych tam chodil taky
(ne že bych něco neuměl).
Vzpomínky na Velikonoce
Velikonoce se mi líbí, protože ve škole máme volno, ale to není to hlavní. Líbí se mi, protože ráda maluji vajíčka a zdobím pokoje kuřátky, stužkami a vajíčky. Myslím, že Velikonoce jsou super - až na to, že kluci chodí a šlehají nás.
Já Velikonoce ráda nemám, protože ráno musím brzo vstávat a je to ztráta času. Přijdou k nám nějací kluci a pomlázkou nás bijou a my jim ještě dáváme nějaký perník.
Velikonoce se mi vůbec nelíbí, protože nás kluci mrskají a pak máme červený a opuchlý zadek. Je to kravina. Možná by se mi líbilo, kdyby holky mrskaly kluky.
Velikonoce se mi moc nelíbí, protože k nám vždy přijdou kluci a obvykle mají jehličnaté větvičky a mrskají nás tím. Potom máme v koupelně plno jehliček a jsem celá mokrá. Ale kromě toho mám Velikonoce ráda, protože jsou prázdniny a je to sranda!
Mléčný program ve školách
Evropská unie. Většina lidí si myslí, že je to skvělý nápad, ale my školáci to tak nevidíme. Vemte si kupříkladu, že každá škola bude muset mít svůj povinný mléčný režim. Takže budeme muset chodit v pracovních činnostech kydat hnůj a podstrojovat našim školním kravám místo toho, abychom okopávali záhonky. Ve škole budou určeny skupinky, které se budou naštěstí střídat a místo na osm budou chodit na pět, aby mohly kravičky podojit. Poté místo vaření podle svých receptů budou zpracovávat mléko na různé mléčné výrobky. Zcela jistě přestanou existovat matematické a chemické olympiády a místo toho začne nová olympiáda pod názvem „Zlaté vidle,“ kde mezi sebou budou soutěžit určené dvojice v tom, kdo dříve nabere přesně pět kilo hnoje a převeze je na určené místo. Další disciplína se může jmenovat „mačkací ručičky“ a bude se soutěžit, kdo nejdříve podojí krávy do pětilitrového kbelíku. A jaká bude cena za vítězství? Děcka, děste se, za první místo bude nová kráva, kbelíky a vidle a speciálně pro vítěze kurz rychlého dojení! Jenže co by se stalo, kdyby kráva nepocházela z Čech, ale třeba z Itálie či Ukrajiny? Bude nám stát v cestě a místo toho, abychom na ni volali „uhni, stará,“ nebo „hybaj, kobylo,“ budeme muset povinně zavést nové jazyky, kde se budeme učit ta nejhlavnější slova jako „otoč se, nekousej, nech mě.“ No a když už jsme u toho učení, nastane nová změna rozvrhu, protože místo přírodopisu bychom mohli mít „praktické kravské činnosti“, kde místo latinských názvů budeme zkoušet na umělých kravách dojení, kartáčování či mytí! No, nevím, jestli by se vám rodičům líbilo prát svým dětem oblečení od hnoje. A co teprve ten smrad!!!
Bližší podrobnosti k akci Školní mléko:
Na každý výdej se připravuje 12 kusů neochuceného, 59 čokoládového, 54 vanilkového, 44 jahodového a 18 kusů kokosového mléka.
Za dva měsíce je to 168 kusů neochuceného, 826 čokoládového, 756 vanilkového, 616 jahodového a 252 kusů kokosového mléka.
Za jeden školní rok tedy vypijí naši žáci 3272,5 litrů mléka. Užitkovost jedné krávy (tedy kolik nadojí za rok) je průměrně 6000 litrů, což znamená, že jedna kravka dojí pro naše žáky asi 6,5 měsíce. Pak může ležet a přežvykovat…
Žádost o zavedení prázdnin
Vážený pane řediteli,
Od velikonočních prázdnin do hlavních daleko. Žáci jsou unaveni a nesoustředění, proto bych zavedl týdenní odpočinkové prázdniny pro děti základní školy. Žáci Vám budou vděčni a budou více aktivní v hodinách a zájmových kroužcích.
Pokud zamítnete tuto žádost, darujte alespoň finanční obnos pro 7. C na vstup do aquaparku na relaxaci žáků.
Milý pane řediteli,
Slyšeli jsme, že slavíte krásné narozeniny. Při této příležitosti Vás chci poprosit o výjimečné dvoutýdenní prázdniny. My už jsme zvyklí za toho půl roku na pravidelné svátky a prázdniny. To víte, byly vánoční, podzimní, pololetní, velikonoční, já nevím, jaké ještě, ale ty tři měsíce bez prázdnin to už nevydržím, prosím. Nebo aspoň před písemkami, ono ať máme jedničky a něco dostanem.
Děkuji.
Milý pane řediteli,
Chtěla
bych Vás tímto poprosit, jestli byste ke svým 60. narozeninám nemohl vyhlásit
prázdniny nebo týdenní ředitelské volno, protože si určitě také chcete
odpočinout od školy. Nemusíte se o nás vůbec bát, protože my, šikovní žáci
Tyršovky, bychom si bez školy, učení a učitelů doma taky určitě poradili. A
navíc bychom si taky odpočinuli a chtěli by si odpočinout i učitelé.
Tak prosím, smilujte se, protože my nejsme vůbec soustředění na učení a pak dostáváme špatné známky.
Předem děkuji za udělení alespoň týdenních prázdnin.
Školní černá kronika
Ztracená lavice
Bylo pár dní po odjezdu pana učitele Křištofa. Paní učitelka Rárová navrhla, že bychom jí mohli pomoci s originálními nápady na přivítání pana učitele. Tak jsme souhlasili, ale ne všichni, pár spolužáků nesouhlasilo (báli se, že by jim zhoršil známky). Jeden z nápadů byl, že přestěhujeme jeho stůl z kabinetu a všechny věci mu schováme po všech skříních v učebně fyziky. Momentálně nejhorším nápadem bylo vyměnit učitelský stůl za první lavici. Samozřejmě Pavel ani Barbora si nestěžovali. Pavel si mohl sednout do zadních lavic ke klukům a Barča si zase mohla vzít nějakou svou kamarádku k sobě. Legrace byla jen do té doby, než pan učitel přijel. Po příjezdu se tajemná lavice ztratila. Kluci i učitelé ji sháněli všude po škole, ale nikde nic. První, kdo za to všechno schytal, jsem byla zase opět já. Zeptala jsem se pana učitele, jaké bylo přivítání od učitelů. A bum bác a už jsem seděla u učitelského stolu s p. u. Křištofem. Nazvali jsme to trestnou lavicí. Ten, kdo promluví nebo provede něco, co se panu učiteli nebude líbit, si tam musí jít sednout. Potřebovali bychom nějakého kouzelníka, aby nám lavici přičaroval zpět, ať my, ti ukecaní, nemusíme trpět vedle učitelů u jednoho stolu.
Smutný osud zvědavce
To byl zase jednou pátek a v hodině českého jazyka se stalo po dlouhé době něco zvláštního!
Bylo asi deset minut po zvonění, měli jsme psát písemku ze zájmen. Zrovna když
jsme proti ní velmi hlasitě protestovali, ozvala se rána. Do okna vrazil holub!
To vám byla taková rána, že všichni nadskočili. Hned se objevily různé teorie,
jako třeba že hlub toužil po vědomostech a pokusil se dostat do naší třídy (i
když nevím, jak moc by se toho u nás dozvěděl), nebo že chtěl nakouknout do
sešitu mému spolužákovi Bunymu. Mimochodem, tento zmiňovaný spolužák dostal po
holubím náletu takový záchvat smíchu, že to rozesmálo i naši paní učitelku
Ondryášovou (a to už je co říct!). Později, když jsme se dívali na místo, kam
zvědavý holub narazil, všimli jsme si, že tu po něm zůstal jen mastný flek. Tak
skončil příběh zvědavého holuba.
Šikovní druháci
Šli jsme do keramické dílny a tam jsme vyráběli pro maminku srdíčko. Paní nám řekla, jak se to dělá. Byly tam různé desky na srdíčko, různé nářadí, jako třeba hvězdičky, měsíček, srdíčko. Srdíčko se mi líbilo, je prostě nádherné. Pak tam bylo nářadí, jako třeba svorky. Byl tam taky přístroj, tam jsme dali hlínu a ta se zvětšila a byla moc velká, no obrovská. Pak jsme pracovali s vodou. A to je konec našeho příběhu.
Já jsem udělala srdíčko, mě nebavilo mačkat hlínu, bavilo mě vykrajovat srdce a srdíčku dělat oči, nos a pusu. Nebavilo mě umývat si ruce od hlíny. Chtěla bych chodit do keramiky.
Vyráběl jsem srdíčko pro maminku. Moc se mi tam líbilo, v září se tam přihlásím.
Bylo tam krásně! Vůně hlíny, nádhera, miliony výtvorů. My jsme vyráběli srdce.
Já maminku mám moc rád. Na Den matek pro ni mám nejlepší dárek ze všech. I když ji někdy zlobím, ale když se jí omluvím, tak se to spraví, takže mám maminku skutečně rád, je na mne hodná.
Jednou jsme šli do keramické dílny. Moc mě to bavilo, ale není to můj sen. Vyráběli jsme tam něco pro maminku a bylo to srdíčko na pověšení. Možná to maminku hodně potěší a překvapí.
