Co budu dělat o zimních prázdninách?

O zimních prázdninách si většinou užívám dárků, chodí k nám návštěvy, ale samozřejmě si najdeme čas i na lyžování. Lyžuje celá rodina, takže je to fajn, nejraději lyžujeme na Pustevnách. Jak jsem se učila lyžovat poprvé, taťka mě přivázal na lano a já jsem jela před ním. Jenže mě nebavilo jezdit tak pomalu a to jsem vůbec neuměla lyžovat. Odvázala jsem se od lana a jela strašnou rychlostí kolmo dolů. Srazila jsem celou řadu lidí, kteří čekali na vlek a skončila hlavou přímo ve sněhu. Taťka co nejrychleji přijel a ptal se, co mě to napadlo a tak. Sníh jsem měla skoro všude, no já bych jezdila dál, protože mě  hrozně bavilo srážet lidi. Jeli jsme domů a mamka nám hned uvařila horký čaj a tatínek zatopil v krbu, bylo to super.

                                                                                              Nikola Dudková 6. B

O zimních prázdninách, pokud  bude sníh, budu sáňkovat nebo stavět iglú. Budu lyžovat, bobovat a hrát sněhovou válku. Budu chodit lyžovat na svah vedle našeho domu. Někteří říkají, že je moc mírný, ale já si to nemyslím, protože už jsem si tam zlomil lyži. Našel jsem si tam tajnou cestu přes les. Byla to velká sranda, když jsem tam jel poprvé, rozepla se mi přezka a málem jsem vletěl do stromu. Nebo se bobuju na kopci a vždycky si děláme skokanský můstek, ať je sranda a potom jdu domů.

                                                                                              Dalibor Kaděrka 6. B

Co se mi na této zimě líbí a nelíbí?

Nelíbí se mi, že ještě pořád nenapadl sníh. Je to hrůza, už jsem se těšila, že se budu koulovat s kamarádkami před školou, nebo že budu jezdit na bobech, placce a sněhovém talíři. Tak zase nic. Ale zase to má své výhody. Nebývá moc velká zima, nemrzne a je dobře, že už můžem bruslit. Tato zima má své výhody i nevýhody.

                                                                                              Petra Navrátilová 6. B

Dobrý den, tady exkluzivně pořad Spáči v zimě! Jak se jim daří?

O první rozhovor jsme požádali pana Medvěda Medového.

„Dobrý den, pane Medový, jak se vám spí v našich lesích přes zimu?“

„No, spávalo se mi tady dobře.“ „Prosím? Jak to myslíte spávalo?“ „Nu, je to tak. Dřív tu byl přes zimu klid.“ „Aha! Teď ale raději na jiné téma – Jak si obstaráváte potravu?“ „Pche, zvířat je tady čím dál víc, proto tady už jídlo skoro není.“ „Aha, a jak prožijete Vánoce?“ „ Pořídím si slivovičku a trochu medu, zalezu do brlohu a budu se modlit, ať mě všichni nechají být.“ „Aha, tak vám moc děkujeme za rozhovor a na shledanou na jaře.“

Tak vidíte, milí spoluobčné. Ani ta zvířata už nejsou jako dřív a to jen kvůli člověku. Ale už na shledanou příští měsíc zase v časopise Druhé patro zase u reportáže Naše okolí.

Na shledanou a veselé Vánoce.

                                                                                              Kristina Tobolová  6. B

Já sněhulák

Jednoho zimního dne se děti rozhodly, že postaví sněhuláka. Nejdříve mi udělaly spodní kouli a boty, aby mi nebyla zima. Potom prostřední kouli a ruce. Také mi koupily rukavice. Nakonec mi nasadily hlavu. Daly mi dlouhou barevnou šálu a modrou čepici se střapečky. Ale pořád něco chybělo, neviděl jsem. Děti posbíraly kamínky a zarazily mi je do hlavy. Hurá, konečně jsem viděl! Nejmladší špunt Anička doběhla pro mrkev. Než se vrátila, ostatní děti mi udělaly pusu. Hned jak se Anička vrátila, nandaly mi nad pusu mrkev místo nosu. Konečně jsem stál, ale pořád něco chybělo: „Pepa!“ zvolala Nikola. To jméno se mi vůbec nelíbilo. Prosil jsem je, aby mě přejmenovali. Anička řekla: „Dobře, budeš se jmenovat Ferda.“ Tohle jméno bylo ještě strašnější. „Ferda, kdo to mohl vymyslet?“ Dětem jsem utekl, protože bych nerad riskoval, že bych dostal ještě horší jméno. Teď si píšu deník a na obalu je napsáno: „Martin Sněhový.“

                               Tak zase někdy příště

                                               Váš sněhulák Martin

                                                                                              (Petra Caisová  6. B)

Z deníku sněhuláka Pepy

Uplácali mě v zimě 12. prosince. Nejdříve jsem neviděl, protože mi neudělali oči. Lojza Nováků mi napřed postavil bříško, pak hruď a nakonec hlavu. Dal mi na ni hrnec, zabodl mrkev a nasadil oči z uhlí, knoflíky a ruce. Po chvíli jsem si zvykl na světlo sněhu a viděl tu nádhernou krajinu. Když Lojzík odešel, bylo mi trochu smutno, ale pak přiletěly vlaštovky a nuda mě přešla. Měl jsem dobrý zrak, byl jsem silný, velký a celý bílý. Najdnou jsem uviděl, že ke mně jde nějaký pes, byl to jezevčík. Přiběhl ke mně a ukousl mi ruku. Ještě štěstí, že to nebolelo. Pak přiběhl Lojzík a psa odehnal. Připlácl mi ruku a šel domů. Nastal večer a velká vichřice. Metaly do mě vlny sněhu a větru, naráz jsem byl bez hlavy. Zvláštní bylo, že jsem byl hlavou ve sněhu a jedno oko bylo slepé a druhé vidělo. Pak nastalo ráno a Lojzík ještě spal. Teprve před obědem vyběhl ven a všiml si, že mi hlava leží na zemi. Posadil mi hlavu na hruď a dal mi nové oko. Nasadil mi hrnec, aby  mi nebyla zima. A já poznal, jak je těžké být sněhulákem.

                                                                                              Standa Blažek 6. B

Pohádka o Sněhuláčkovi

U jednoho velkého krásného domu postavily dvě malé děti svého prvního sněhuláka. Najednou ale začalo hustě sněžit a sněhový bůžek Polarkos vdechl Sněhuláčkovi život. Bílý Sněhulák vzápětí otevřel oči. Óóó, kde to jsem? Kdo jsem? Ale vždyť jsem celý bílý. Hurááá, já jsem sněhulák. Bílý tvoreček přešel až k domu, nahlédl do obývacího pokoje a užasl. Byl zrovna Štědrý den a sněhuláček viděl krásně ozdobený stromeček v koutě, pod stromečkem spoustu dárků a také viděl děti, které ho postavily, jak jí smaženého kapra s bramborovým salátem. Sněhulák byl hrozně smutný z toho, že nemůže slavit Vánoce s těmi dětmi, a tak se rozhodl, že se vydá do světa a najde někoho, kdo s ním bude Vánoce slavit. Sněhuláček šel světem, šel přes náměstí jednoho velkého města ponořeného ve tmě, ale najednou si všiml něčeho nevídaného. Přes střechy vysokých domů proletělo něco velkého a dlouhého. To něco přistávalo nedaleko náměstí a Sněhuláček byl hrozně zvědavý, a tak se šel podívat, co to bylo. Přišel k docela nízkému domečku a uviděl na střeše nějaké divné pohyby. Po několika neúspěšných pokusech vylézt na střechu se tam konečně dostal a uviděl nádherné sáně se sobím spřežením. Sněhulák si je prohlížel s velikým nadšením a najednou vyskočil z komína starší mužík. Mužík řekl, že se jmenuje Santa Klaus a Sněhuláček mu pověděl, jak je to s Vánoci, že nemá nikoho, s kým by je slavil. Santa Klaus dovolil Sněhulákovi, aby s ním jel na severní pól a mohl tam žít s ním. Sněhuláček byl hrozně rád a žije na severním pólu spolu se Santa Klausem dodnes.

Michal Šotola 8. D