Příběh na 10 zadaných slov s dějepisnou tematikou

SLOVAN, PRAVLAST, 6. STOLETÍ, LABE, ŽĎÁŘENÍ, CHOV DOBYTKA, POLOZEMNICE, MED, HRNČÍŔSTVÍ, PERUN (MORANA)

Toto je příběh jednoho Slovana jménem Martin. Žil v 6. století při řece Labi. Jeho předci sem přišli při stěhování národů, protože na místě, kde žili předtím, už nebyla moc úrodná půda, a tak se vydali ze své pravlasti směrem k řece Labe. Jak tam přišli, byly tam všude lesy, a tak je začali žďářit. Jakmile se zbavili lesa, začali chovat dobytek, postavili polozemnice. Jednoho dne se jedné ženě z kmene narodil syn jménem Martin. Už odmala se rád patlal s hlínou, až později se tomu začalo říkat hrnčířství, a později si pochytal v lese včely a zjistil, že to, co dělají, se dá jíst a dobře to chutná. Tak se zeptal své mámy, co to je. Ona mu řekla, že to, co tak dobře chutná, je med. Nakonec zabili jednu krávu, zapálili oheň a začali tančit. Ale Martin nechápal, co se děje. Pak mu jeho kamarád Tomáš řekl, že odevzdají oběť bohu Perunovi. A tím končí příběh Slovana Martina.

Zdeněk 7.C

V 6. století se Slovan Bohuslav zabýval chovem dobytka. Jeho chov byl úspěšný. U řeky Labe byla kaplička bohyně zimy Morany. Jeho láska k ní byla taková, že jí nosil každý den med. Jeho žena Miriam se zabývala hrnčířstvím a žďářením – vypalování lesů ji bavilo. Žili v polozemnici. Jejich obydlí bylo útulné. Slovan Bohuslav každý den vzpomínal na svou pravlast.

Zuzka a Terka 7.C

V 6. století žil Slovan jménem Ludva. Při velkém stěhování národů musel opustit svou pravlast. Usadil se u řeky Labe. Bylo tam hodně stromů, proto provedl žďáření. Až byl hotov, postavil si polozemnici, kde se věnoval hrnčířství. Choval i dobytek a včely, které mu dávaly med. Večer, když spal, se mu zdálo o Moraně, jak mu zimou zabila dobytek.

Dominik a Lukáš 7.C

Slovan Pepa vedl svůj kmen na nové území. Usadili se v 6. století v úrodných nížinách u řeky Labe. Tam chovali dobytek a drůbež a pěstovali obilí a luštěniny. Bydleli v polozemnicích. Pepa věřil v Moranu a měl rád med. Podporoval hrnčířství a kovářství. Svoji pravlast měl rád, ale nevěděl, co je žďáření.

Romana a Míša 7.C

Kdysi dávno žil jeden Slovan jménem Lukata a ten si strašně rád chodil zaplavat do Labe.
Píše se 6. století a Lukata si postavil malou a útulnou polozemnici ze dřeva a slámy. Ale pak mu došlo, že potřebuje nějaké území, tak si řekl: „Budu muset něco vyžďářit.“ A jak řekl, tak taky udělal, ale po vyžďáření dostal velký hlad. Zamyslel se a po chvíli řekl: „Budu chovat dobytek.“ Tak šel do lesa a jediné, co našel, byl úl a v něm med. A jak už nemohl, tak ten med seschnul a ze seschnutého medu upatlal hrnek a řekl si: „Budu se zabývat hrnčířstvím.“ Lukata začal uctívat boha Peruna a po velké zimě utekl do pravlasti.

Marek 7.C

V 6. století jeden Slovan jménem František posbíral med a vydal se ze své pravlasti do jiné krajiny. Usadil se u řeky Labe a začal se rozmýšlet, kde postaví svoje obydlí, ale nejdřív vyžďářil les. Po vypálení lesa se pustil do práce. Šlo mu to strašně dobře, myslel si, že mu pomáhá bůh Perun. Jak si postavil dům, postavil plot pro dobytek. Šel si koupit dobytek a tak začal chov dobytka. Protože začínala zima, musel si postavit polozemnici. Už mu nestačily peníze, tak si musel vydělávat – začal s hrnčířstvím.

Petr 7.C

Slovan Pepa v 6. století přišel z pravlasti Slovanů až k řece Labi. Začal žďářit, postavil pevnost na vysokém kopci. Tam začal stavět polozemnice, aby měli kde bydlet. Ve své polozemnici si otevřel malé hrnčířství. Bůh Perun se naštval, že pokáceli les a proměnil polovinu obyvatel v dobytek, a tak začali dobytek chovat. Jednou šli na lov medvěda a Pepa vystřelil z luku, ale minul, ale našli úl včel. Bylo jich tam hodně, tak začali obchodovat s medem.

Jirka a David 7.B

V 6. století přišli Slované ze své pravlasti do Čech k řece Labe. Všude bylo hodně lesů, tak je museli vyžďářit. Při žďáření uviděli divoké krávy a řekli si, že si jich pár chytí. Když lesy vyžďářili, postavili si ze zbylého lesa polozemnice. Do ohrad, co si postavili, pustili krávy, které si nachytali, a tak začal chov dobytka. Když šli jednou Slované k řece Labe, aby se umyli, objevil se bůh Perun a ten jim řekl: „Dejte mi med a já vám za to dám kouzelnou hlínu.“ Slované přijali obchod s Perunem a dali mu med. O týden později přišli na to, že z hlíny se dají vyrábět věci, a tak vzniklo hrnčířství.

Simona a Jarek 7.B

V 6. století byl jeden kmen Slovanů, zasahoval až k Labi. Jednoho dne přišla do jejich vesnice Morana, bohyně zimy, a na jejich kmen poslala strašnou zimu, takže se museli přestěhovat, ale nevěděli kam, protože všude byly stromy. Tak je vyžďářili a udělali si tam novou vesnici, vybudovali si tam polozemnice a chovali dobytek. Pak tam přišel jeden člověk, který uměl získat med a také se zabýval hrnčířstvím. Pravlast na ně byla pyšná.

Nikola 7.B

Jak si Béďa zařídil nový domov.

Tohle vyprávění vypráví o Slovanu jménem Béďa. Žil v šestém století ve své staré pravlasti. Postihlo je však neštěstí. Vojáci žďářili všechny lesy kolem a také v jejich vesničce. Taky se snesl z nebe déšť a bůh Perun snesl z nebe déšť a hromy. Jak začalo svítat, byly domky rozmetané na kusy. Proto se rozhodli, že se vydají do světa. Každý šel jiným směrem. Béďa se rozhodl jít do českých zemí. Šel dlouho, hodně dlouho, až došel k řece Labe. Najednou uviděl divokého koně, kterému se zasekla noha ve vodě mezi kameny. Rychle mu běžel na pomoc, protože voda byla hodně vysoká a kůň se mohl utopit. Skočil do vody, držel se kořene nějakého stromu, potopil se a házel pryč kameny z jeho nohy. Podařilo se mu to! Kůň mu byl vděčný, že ho Béďa zachránil, a proto byl na něj kůň hodný. V dálce uviděl opuštěnou polozemnici. Naštěstí uměl dobře hrnčířství, proto prodával u svého domu různé výrobky. Za vydělané peníze vybudoval stáj pro svého koně a taky pro ostatní zvířata. Rozhodl se, že bude chovat dobytek. Taky si koupil domácí včely. Proto mohl prodávat i med a taky různé výrobky od svých zvířat. Béďa se měl proto do konce svého života dobře.

Markéta Petrová 7.A

Slovan Augustýn

Koncem šestého století přišli Slované ze své pravlasti a usadili se u řeky Labe. Rozhodli se, že vyžďáří zdejší lesík, aby si mohli vybudovat pole a polozemnice. Později si rozvinuli hrnčířství a zavedli chov dobytka a zemědělství. Jenže příroda nepřála a nespustila déšť dlouhou dobu. Tak se Slované začali modlit k bohu Perunovi (bůh hromu). Slovan Augustýn byl nejlepší lovec a objevil med, který chutnal především dětem. Rod pokračoval skoro až do sedmého století, pak vymřel.

Adéla Balcárková 7.A

Slovan Rostislav

Na počátku šestého století se Rostislav a jeho kmen Slovanů stěhovali ze své pravlasti na území dnešního Česka. Chtěli se usídlit kolem řeky Labe, ale stál jim v cestě hustý les. Náčelník rozhodl, že ten les vyžďáří a udělají si tam pole. Kolem si vybudovali skromné domky, tzv. polozemnice. Usídlili se zde, ale zemědělství se na jejich polích moc nedařilo. Začali chovat dobytek a denně se modlili k bohyni zimy Moraně, protože zima se neúprosně blížila. Po čase našli i med, který hlavně chutnal dětem. Morana jim vyhověla a zima se dlouho neobjevovala a zemědělství se taky ujalo. Rostislav se ale živil hrnčířstvím. Hodně se mu dařilo, takže si po čase mohl pořídit lepší polozemnici a velké zásoby medu pro své děti.

Kristina Martináková 7.A

Kolem šestého století přišli Slované ze své pravlasti. Usadili se kolem řeky Labe, kde byly husté lesy. Museli vyžďářit skoro tři čtvrtě lesů, aby měli dostatek území na bydlení a na pěstování. Začali si stavět domy, které se jmenují polozemnice. Když už měli vybudované domy, pole, ohrady, přišli k nim obchodníci, kteří tudy procházeli. Obchodníci vyměnili se Slovany různé věci. Obchodníci dali dobytek a Slované dali med, obilí, atd. Slované začali chovat dobytek. Začali také dělat různá řemesla, například hrnčířství, kovářství. Uctívali pohanské bohy: Peruna - boha blesků, války, Radegasta, Moranu.

Sára Zrůstová 7.A

Slované přišli na naše území na přelomu šestého a sedmého století. Jejich pravlast byla na území dnešního Polska nebo Ukrajiny. V Čechách se usídlili kolem řeky Labe. Kvůli hojnému zalesnění museli vyžďářit skoro celý les. Když se zbavili nepotřebných stromů, mohli si každý vzít kousek půdy. Skoro všichni svou půdu využili k chovu dobytka. Každý v osadě měl svou polozemnici, o kterou se pečlivě staral. Vždyť ho chránila před smrtí a zimou, kterou způsobovala bohyně Morana. Slované před ní měli takový strach, že každý měsíc obětovali med. Aby med nekypali pořád jen do důlků v zemi, museli vyrobit nějakou nádobu. Jednoho chytrého muže z osady napadlo, že by ji mohli upatlat z hlíny. Tenhle nápad zabral a později se tomuhle řemeslu začalo říkat hrnčířství.

Adéla Romanovská 7.A

Kdysi dávno, v 6. století, přišli Slované do českých zemí. Jejich pravlast byla dnešní Ukrajina, ale asi se jim tam nelíbilo. Slované se v Česku rozdělili do několika skupin. Jednu z nich vedl Slovan jménem Pepa. Jak tak šli, narazili na velkou řeku. Pepa byl chytrý a věděl, že se jmenuje Labe, a tak prohlásil: „Tato řeka se jmenuje Labe. Tady se usídlíme!“ Tak se taky stalo. Začali stavět osadu a polozemnice. Jelikož s sebou táhli stádo dobytka, tak pro ně připravili ohrady a začali chovat dobytek. Časem jim maso začalo být málo. Všude kolem byly lesy, takže si nemohli zakládat políčka. Až Slovan Pepa přišel s chytrým nápadem: „Pomocí žďáření uděláme místo pro políčka.“ Začali s výrobou medu. Jelikož ho neměli kam dávat, rozvíjelo se hrnčířství. Vyráběli nádoby, do kterých med dávali. Pepa se pak jednou procházel a najednou uslyšel hřmění. Řekl si, že to se určitě Perun zlobí, protože mu nedávají med. Postavili oltář, kam dávali každý týden med, aby se nezlobil. Pak už nikdy nebyla bouřka.

Jakub Novotný 7.A