Šípková Růženka

Šípková Růženka jinak – pohádku pozměnili žáci čtvrtého ročníku.

O Lence a Alence z růžové zahrady

Byli král a královna, kteří měli tři syny, Jana, Petra a Ondřeje. Přáli si i dceru, ale nic. Tu se jednou královna dívala z okna, objevila se před ní holubice a pravil: „Připrav se, královno, za čtyři měsíce porodíš dvě děvčata – dvojčata!“ A tak se stalo. Královna porodila dvojčátka – modrookou Alenku a zelenookou Lenku. Král to nemohl neoslavit. Uspořádal tedy velkolepou oslavu. Pozval čtyři sudičky, avšak jedna byla falešná, zlá. Tak předstoupila první sudička a pravila: „Přeji vám hojnost, zdraví a mír.“ Poté i druhá, která jim přála lásku, štěstí a spokojenost. A předposlední třetí řekla: „Až dospějete a převezmete trůn, přemůžete každého nepřítele. A falešná zlá sudička řekla: „Až vám bude sedmnáct let, píchnete se do paty a usnete na 31 let. Pokud vám nikdo nedonese fialovou růži do 31 let, zemřete.“ A mizela. Když jim bylo sedmnáct let (jejich bratr Jan byl právě na cestách), se obě děvčata proháněla po radě. Našla tunel a ze zvědavosti do něj vešla. Na konci byla zahrada a v ní spousta květin. Dívky si ji prohlížely, květiny byly krásné. Tu se Lenka píchla o kaktus a upadla do spánku. Sestra k ní přiběhla, nevěděla, co se s ní stalo. Pak se píchla i ona a připojila se k sestře. Nikdo je nemohl najít. Jan však našel dva prince Pavla a Matěje. Ti přijeli na hrad a Lenku i Alenku našli a dali jim fialové růže, v jejich království jich bylo hojně. Tak se obě probudily a vzali si každý jednu. Brzy byla velká svatba a všichni žili šťastně až do smrti.

Karolína Frejlichová, 4.B

Byl jednou jeden král a královna a chtěli mít děťátko. A najednou, když královna sedla ve stáji, kůň k ní promluvil, že se jí do roka a do dne narodí dcera. Královna šla za králem a vše mu vyprávěla a král řekl, že se uvidí do roka a do dne.

A opravdu do roka a do dne se královně narodila krásná dcera jako růže a proto jí začali říkat Šípková Růženka. Král uspořádal slavnost, ale nepozval jen známé a kamarády, ale i tři sudičky. Když měly přijít sudičky, přišly jen dvě. Ta třetí se zdržela u švadleny. A jedna už byla rozmrzelá a ve zlosti řekla, že až bude mít Růženka patnáct let, že ji píchne včela a umře. Ale ta druhá sudička jí řekla, že neumře, ale jen na sto let usne a celý zámek s ní. Léta plynula a Růženka byla větší a větší. A zrovna když měla patnáct let, byli oba její rodiče pryč. Růženka se procházela po zahradě a najednou uviděla krásný kvítek. Chtěla si jej utrhnout, ale v květině byla včela, píchla ji do prstu a Růženka usnula a celý zámek s ní. a jak roky plynuly, celý zámek oblétaly včely a každého, kdo se přiblížil, popíchaly.

Za sto let přijel princ a od jednoho stařečka si vyslechl příběh o Růžence. Jak ho doposlechl, vzal svého koně a rozběhl se proti všem včelám. Ale jaké bylo jeho překvapení, když se včely rozestoupily. Princ chodil po zámku a prohlížel si spící dvořany. Najednou přišel do zahrady a našel Růženku spát. Políbil ji a Růženka se probudila a celý zámek s ní. A slavila se svatba Růženky a prince.             

Štěpánka Blažková, 4.C

O lesní Růžence a chlapci

 Byla jednou jedna maminka a tatínek a ti bydleli v království, protože král s královnou zemřeli. Maminka si přála dceru. A najednou se šla projít do parku a uviděla veverku Růženku. Ta veverka jí řekla, že se jí narodí dcera. Maminka byla tak ráda, že běžela do království říct to tatínkovi Petrovi. A stalo se, mamince se narodila dcera a pořád se s tatínkem dohadovali, jaké jí dají jméno. Najednou si maminka vzpomněla na veverku Růženku, tak jí dali jméno Růženka. Růženka rostla a rostla, až jí bylo 15 let, šla do lesa.

Jak byl v lese, potkala tam chlapce, který ležel na zemi. Růženka se rozplakala a najednou přišla stařenka a řekla, že je zakletý. A Růženka se ptala, co by měla udělat, aby ho mohla osvobodit. A stařenka řekla, že by musela dát svůj život. Růženka souhlasila a najednou ležela místo toho chlapce. Ten chlapec se probudil. Růženku políbil a byla svatba a za dva roky měli dětí jako smetí.

 Soňa Smolíková, 4.A

O mlsné princezně

Kdysi dávno žil král s královnou a to měli dceru Růženku. Růženka byla mlsná princezna, protože měla strašně ráda sladkosti. Růženka měla tak strašně ráda sladkosti, že hledala všude po celém hradě. Jednoho dne našla v té největší věži komůrku a v té byly samé sladkosti a nějaká stařena. Stařena jí řekla: „Když mi upředeš šaty, dám ti všechny sladkosti, co tu mám.“ Ale Růženka neuměla příst, když se vřetena dotkla, píchla se a usnula stoletým spánkem a celé království s ní. A stařena se začala smát cha cha cha! Za sto let jel kolem princ, všiml si zarostlého zámku, prosekal se trním, políbil Růženku a ta ožila a s ní celá země. Král princi poděkoval. Za 3 dny se konala svatba. A princ a Růženka spolu žili šťastně až do smrti.

Markéta Kociánová, 4.A 

 Kočičí Růženka

Jednou žila byla jedna krásná kočka a kocour, oba dva vládli, byli manželé a spolu měli malé kotě. Kočičí král měl radost, tak pozval své tetičky, které byly sudičky, ale jedna jeho sudička byla mrzutá, neměla ráda koťata a vůbec neměla ráda svého synovce.

K večeru přišly jeho tetičky. Přivítal je a usedli ke stolu. Po večeři musely něco darovat koťátku, které se jmenovalo Růženka. Darovali jí  krásu, chytrost a ta třetí ji darovala smrt, dokud ji někdo láskou nepolíbí. Smrt měla trvat 100 let. Až Růženka měla dvanáct let, píchla se do packy a usnula tvrdým spánkem a s ní i její království. Uběhlo sto let a Růženka pořád spala. Zůstala spát pod stromem. Jednou šel kolem stromu krásný kočičí mladík, který ji tam našel. Zalíbila se mu a ta neuvěřitelná krása ho donutila a tak ji políbil. Najednou se probudilo celé království i princezna. A rodiče ji svolili si ho vzít a byla svatba a žili šťastně až do smrti.

Nikola Štefková, 4.A