Máme rádi fyziku

Určitě si říkáte, že je to šílený nadpis. Ale jak by to vypadalo, kdyby ji všichni žáci ve třídě opravdu měli rádi? S velkou trochou fantazie si to zkoušeli představit žáci 8. ročníku. Své myšlenky zapisovali formou Y-grafu. Tak co nám vyšlo? A jaké je reálné hodnocení této situace? Je to možné, když už víme, jak na to?

       

Jaké pocity by zažívali před, během a po hodině fyziky?

Když by byla fyzika, bušilo by mi srdce a v břiše bych měla motýlky. Jsem šťastná, cítím to naplnění v mém životě. Zažívali bychom stav lepší než stav beztíže. Pociťovali bychom radost až šílenost. Radost z dobrých známek. Cítila bych uspokojení v každém vzorečku a zákonu. Moc bych se neučil, fyzika by mi šla sama do hlavy. Je to fajn. Před každou hodinou jsou aktuality k fyzice. Všichni hltají každé učitelovo slovo. Před koncem hodiny všichni cítí lítost a smutek, že už hodina končí. Měli bychom pocit, že v budoucnu dovedeme sestrojit nějaký užitečný stroj. Pocit, že po skončení hodiny jsme si odnesli něco užitečného.

 

Jak by to vypadalo, když se rozhlédneme kolem?

Před hodinou vidím, jak se všichni baví o fyzice a těší se, až budou probírat nové učivo. Vidím spolužáky, jak se radují. Opakují si učivo. Vzorečky, všude samé vzorečky. Žlutá učebnice fyziky mi tahá oči, ani dveře přes ty knihy nejdou vidět. Viděla bych úsměv na tváři každého člověka, viděla bych o přestávkách snaživé žáky učit se z knížek příklady a teorii. Vidím, jak je pan učitel šťastný. Vidím jedničky v žákovské knížce. V hodinách by byly všechny ruce nahoře. Nikdo by nechtěl konec hodiny. S nadšením bych sledovala, svého učitele, který je zapálený do fyziky jako my všichni. Jedničky by se mi ani nevešly do žákovské knížky a večer bych místo románu četla naši učebnici fyziky. Byly by vykoupené knihy v knihkupectví o fyzice. Visací papírky by vlály s nápisem „Zítra je fyzika“. Všude samé obrázky fyziky, různých pokusů. Žáci by si četli odborné články. Slzy v očích, když odpadne fyzika.

 

Co by bylo slyšet a jaké zvuky by se linuly všude kolem?

Jupííí, jooo, fyzikáááá. Slyšela bych křik dětí, jak se těší na hodiny. Už se nemůžou dočkat. Radostné výkřiky, že se bude psát písemka, protože ji mají všichni rádi. V hodinách by bylo ticho jako v hrobě. Žáci jsou zticha, jen pan učitel mluví a všichni píšou, až nás bolí ruka. Bylo by slyšet ticho, vlastně nic, protože by všichni dávali pozor a soustředili se na učivo. Pan učitel pouští Elektrický valčík a všichni se smějí radostí. Slyším slova pana učitele, jak nás chválí. Slyšeli bychom zvuk motorku, který pan učitel pustil, aby žáci viděli, jak funguje. Všichni by se vyptávali na principy různých strojů. Všichni by říkali správné odpovědi a výsledky. Před písemkou bychom ale jásali a žádali další testy a prahli a žadonili o nové učivo. O přestávkách by byl slyšet šum dětí, bavících se o fyzikálních jevech a přístrojích. Děti by se v hodinách ptaly na to, čemu nerozumějí a nestyděly by se za to. Doma by to probírali s rodiči.

 

Reflexe – závěr žáků

·         Všichni bychom byli chytřejší. Doma by se nikdo nemusel učit, ale stejně by chtěl, protože se mu zdá fyzika zajímavá a tím pádem by bylo více fyzikálních géniů a více vynálezů.

·         Je jisté, že tohle se nestane, už z toho důvodu, že každého baví něco jiného a je nemožné, aby 600 lidí bavila jedna věc.

·         Ve fyzice bych dobrá být chtěla, ale na druhou stranu mě moc nebaví. Ale když se učím, tak mám dobré známky (více mě to baví). Kdybychom se všichni doma učili a v hodinách dávali pozor, tak bychom byli mnohem lepší.

·         Kdybych byla posedlá fyzikou, nejedla bych, musela bych nosit brýle z toho čtení. Věčně vyřvané hlasivky z toho, jak křičím radostně, že je fyzika! Nikdo se do mého pokoje nedostane, protože mám dveře zavalené knihami. BUDE ZE MĚ „AJNŠTAIN“.

·         Bylo by prostě geniální, kdyby se všichni snažili a usmívali nad dobrými známkami.

·         Chtěla bych být dobrá ve fyzice a mít ji ráda. Připravovat se z hodiny na hodinu a užívat si každou hodinu.

·         Jsem ve fyzice nejhorší, takže stejně nic nepochopím ani nevynaleznu. Tyhle nápady se zde na světě objevují asi jednou za 1000 let. Kdybych byl posedlý fyzikou, tak bych asi zemřel.

·         Kdybych chtěl být ve fyzice nejlepší, tak bych se učil, v hodině hlásil a těšil bych se na začátek hodiny fyziky a byl bych nešťastný, kdyby měla hodina končit.

·         Chtěla bych být dobrá ve fyzice a proto když dostanu dobrou známku, jsem ráda a v hodině se snažím hlásit.

·         Bylo by to skvělé, ale pořád to vidím tak, že logické myšlení zůstane pořád jen v průměru a je jedno, jestli mě baví fyzika či ne.

·         Fyzika je celkem těžký a zajímavý předmět.

·         Kdyby žáci měli rádi fyziku, více by se učili, měli jedničky, dívali by se do sešitu a milovali by dny, když by byl předmět fyzika. Ale myslím, že se to nestane.