Pohádka s prváky

Byla to sranda. Přesvědčit ty malé, aby mi něco řekli, nebylo tak těžké, jak jsem si představoval. Přesto to bylo nejtěžší na začátku, kdy nikdo nevěděl, co a jak, ale pak jsem nestíhal psát. Někdy jsem nevěděl ani já, na co se zeptat, a tak jsem u toho musel taky přemýšlet. Jsem rád, že si mě vybrali aspoň ukecaní kluci, takže jsem z nich ten příběh nemusel dolovat, ale i tak to dalo občas zabrat. Přineslo mi to představu, jak to teď vypadá v první třídě a potvrdilo to můj názor, že dětská fantazie je nezaměnitelná.

Dominik

Ze začátku jsem to z něj musel páčit, ale pak se rozkecal a já jsem vůbec nestíhal psát. Docela jsem si uvědomil, že čím starší, tím více přestáváme věřit na zázraky a zmenšuje se nám prostor na tu kouzelnou představivost, kterou potlačujeme starostmi. Ten malý mi dost pozvedl náladu, protože takové nápady a věci, které on vymyslel, se v mém okolí moc často nevyskytují. Myslím, že se o nich budeme bavit tak ještě týden.

Jan

Ze začátku se asi styděla, protože mi toho moc neříkala, a když jo, tak jen opakovala líné sluníčko, pak ale z ničeho nic měla opravdu dobré nápady a šlo nám to pak už rychle. Byla to fajn strávená hodina.

David H.

Bylo to boží, ty dvě holky byly úplně ukecané. Nemusela jsem je do ničeho nutit, přečetly si lísteček a začaly vykládat, že jsem nestíhala psát.

Natálie

Děti spolupracovaly výborně. Akorát nevěděly, jak skončit, jak zamotat děj. Ale s nadšením vymýšlely. Myslím, že je to velmi bavilo. Musím je i pochválit, nečekala jsem, že budou tak moc šikovní. Byli prostě senzační.

Lada

Dala základní osnovu, já mezipříběh. Co mi to dalo – připomnělo, že nemám rád malé děti.

Marián

Ze začátku se trošku styděla, a tak jsem jí musela hodně napovídat, ale tak to je asi normální. No ale pak se rozmluvila a mluvila a mluvila, až jsem někdy nestíhala zapisovat.

Karolína

S Eliškou jsme neměly žádný problém vymyslet pohádku. Ze začátku se trochu styděla, ale potom už se otrkala a mluvila a vymýšlela, pracovalo se mi s ní dobře. Byla hodně šikovná, dokázala vymyslet odpověď na každou mou otázku.

Veronika

Legrace, ale ze začátku se vůbec nechtěli bavit, ale jak jsem je asi potřetí rozesmál, tak jsem nestíhal psát. Změnilo to můj pohled na malé děti, jsou chytřejší, než si myslíme.

Petr A.

Práce byla jednoduchá, já jsem říkal otázky a ona mi odpovídala, jaké budou postavy a jak bude vypadat příběh. A také jsem psal.

Petr V.

Spolupracovalo se mi docela dobře, docela se styděla, ale ke konci se rozpovídala. Nakonec jsem ji musel uplatit bonbonem, aby se nehlásila na přečtení.

Martin

Byla to zajímavá zkušenost. Spolupracovalo se mi dobře, jen se mi zdálo, že mí spolupracovníci nejsou až tak moc tvořiví, většinou jsem je musel do všeho „nakopnout“. Ale i přesto se mi s nimi spolupracovalo dobře a řekl bych, že je jim to i líbilo.

David Š.

Většinu textu jsem vymýšlel sám a moje spolupracovnice s většinou souhlasila a dávala to najevo pokývnutím hlavy nahoru a dolů. Občas, když jsem položil otázku a dal jsem na výběr tři možnosti, tak si jednu z nich vždy vybrala. Vlastních nápadů moc neměla, ale jinak se s ní dobře spolupracovalo, protože přikývla na všechno, co jsem řekl.

Vít

Vylosoval si mě kluk, který byl v pohodě. Měl sice bujnou fantazii, ale nebyl moc hyperaktivní. Pracovalo se nám dobře a popsala jsem dva listy. Příště by se to mohlo znovu udělat, nějakou povídku.

Gabriela

V úterý 15. 3. jsme šli do 1.A. Vůbec jsme nevěděli, co nás čeká. Vešli jsme do třídy a ti malí na nás tak vystrašeně koukali, jak na někoho z jiné planety. Pak si začali losovat naše jména. Byla celkem sranda, jak oni byli malí a my velcí. Vylosovali jsme si téma a začali psát…

 

Když jsme přišli do 1.A, postavili jsme se před tabuli, paní učitelka obešla všechny prvňáky a každý si vzal jeden lísteček. Na každém lístečku bylo jedno jméno. Mě si vybral Pavel Fojtík. Ze začátku moc nemluvil, ale pak měl nápadů víc než dost. Na konci to chtěl ještě rozvíjet, ale už nebyl čas. Jinak Pavel byl úplně v pohodě, byla s ním sranda. Zeptal jsem se například, kde bude žít drak, a on řekl, že tady, a ukázal na papír.

 

Než jsme šli za prvňáky do 1.A, tak jsem měla trochu strach z toho, co se bude dít. Když jsme tam přišli, tak mi připadalo, že jsou nějací malí, i když jsou to prvňáci. Než jsme měli psát nějakou tu pohádku, tak si nás museli vylosovat. Mě si vylosoval Radek. Radek byl dost šikovný, měl dobré nápady a moc rychle diktoval, tak jsem mu řekla, ať aspoň zpomalí. Nakonec jsme napsali dost dlouhou pohádku a dost se mi to líbilo.

 

Včera jsme se vydali do třídy prvňáčků. Nikdo z nás nevěděl, co nás čeká. Všichni se smáli, protože nevěděli, co říct. Obávala jsem se, kdo si mě vylosuje, ale oddechla jsem si, když si mě vylosovala holčička s kudrnatými vlásky, jmenovala se Renča. Ze začátku jsme toho moc nenamluvily, ale postupem času jsme se rozkecaly a papír se začal plnit. Renča byla úplně super. Byla jsem ráda, že si mě vylosovala, a slíbila mi, že mě bude chodit navštěvovat.

 

Šla jsem do první třídy. Když jsem tam přišla, připadala jsem si velká. Asi poprvé. Bylo to fajn. S mým prckem byla sranda. Vylosoval si mě, takže jsem si nemohla vybírat, ale byla jsem spokojená. Sice jsme toho moc nenapsali, protože Tim si chtěl kreslit, a tak nakreslil hrad, tulipán a sluníčko. Sice to zabralo tři čtvrtiny papíru, ale aspoň jsme tam něco měli.

 

Mojí novou zkušeností ve škole bylo, jak jsme šli s prvňákama psát pohádku. Přišli jsme a připadala jsem si už teď jako v pohádce. V pohádce o Sněhurce. Každý prvňáček si vylosoval svého deváťáka a já dostala opravdu hodně milou holčičku jménem Niki. Dostaly jsme název pohádky a Niki každou chvilku chtěla nakreslit obrázek a já ji přemlouvala, že to nejdříve napíšem. Nakonec jsme to společnými silami nějak napsaly a Niki si pak kreslila a spokojené jsme se rozhlížely po těch vtipných rozdílech mezi malými a velkými.

 

Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Když jsme vešli do třídy, měl jsem strach z neznáma. Ale bylo to úplně v pohodě. Vylosoval si mě sympatický prcek a sranda začala. Měl jsem štěstí, že jsem čapnul zrovna ukecané děcko…

 

Když jsme v úterý šli do 1.A, vůbec jsem nevěděl, jestli se s nimi bude dát o něčem mluvit. Martin mě vylosoval jako prvního, Chvíli jsem s ním kecal a pak jsem se začal ptát. Zjistil jsem, že Martin má nejoblíbenější barvu hnědou a že má rád Spidermana a medvědy.

 

15. 3. jsme šli s naší třídou do 1.A. Děcka se nás ze začátku bály. Potom si mě vylosoval nějaký kluk Lukáš, ten se ze začátku styděl a nechtěl nic říct, ale pak se rozkecal a někdy jsem ani nestíhala. Napsali jsme úplně drsný příběh a potom jsme se skamarádili.

 

… Byl jsem ve dvojici s holčičkou, která byla ze začátku hodně nervózní, ale pak se rozpovídala, a tak jsme napsali i docela dlouhý příběh…

 

Práce v hodině v 1.A mě bavila. Bylo zábavné pracovat s prvňáky, protože jsou hodně sví a dokážou vymyslet neuvěřitelné věci. Sice ze začátku byli trochu nedůvěřiví, ale po chvíli už se normálně bavili a vymýšleli. Někteří si vymysleli i obrázek, a tak ho k textu namalovali. Takovou hodinu bych si klidně zopakoval.

9.C