K dějinám Frenštátska bezesporu patří i valašská kolonizace. Koncem 15. století přišli Valaši na hukvaldské panství. Místem, odkud vyšli, bylo Valašsko (v dnešním Rumunsku), kde žili uprostřed hor a neustále museli odolávat tlaku uherských a tureckých nájezdníků. Proto se se svými stády vydali na pochod a přes dnešní Slovensko se dostali až na Moravu. Zde byli vítanými hosty – dokázali využít horské louky, ze kterých vrchnost neměla žádný zisk. Protože zdejší hory poskytovaly dostatek pastvin, začali se zde Valaši usazovat. V místě pastvy byla postavena salaš, která se stala zázemím pro pastevce. Centrem byla koliba – dřevěná budova, ve které bylo uskladněno nářadí a nádobí a ve které probíhalo zpracování ovčího mléka na sýr a brynzu. V kolibě také pastevci přespávali.
Vedle koliby byla ohrada pro dobytek – košár. Sem sháněli pastevci stádo k dojení, ale také na noc, aby je mohli hlídat.
Jak vypadal život na salaši, si můžete přečíst. A protože život salašníků byl jistě romantický, nesmíte se divit, že na salaši pobývaly i slavné osobnosti.
O bačovi a ovci
Byl jeden bača jménem Jan, byl urostlý a mladý, nebylo mu ani 25 let. Jednoho krásného dne, chvíli poté, co zvoneček zazvonil, se bača probudil, vyšel z koliby a šel vzbudit svého dobrého kamaráda. Ten bačův kamarád nebyl člověk, byl to pes jménem Valach. Byli spolu kamarádi už od dětství. Když podojili, bača se rozhodl, že vyžene ovce na pastvu.
Vzal s sebou i svého psa. Přešli přes lesík a už byli na pastvině. Tam začal počítat ovce, počítal, počítal pořád dokola, ale pořád mu jedna ovce chyběla. Pak ji zahlédl. Byla u lesíka a byla to zrovna narozená ovečka. Bača za ní poslal psa Valacha, a když viděl, že se nevrací, utrhl četyní a rozběhl se za ní a Valachem. Ale než tam doběhl, už nezahlédl ani Valacha, ani ovečku.
Hledal asi dvě hodiny a když nenašel, vydal se se zbytkem stáda na salaš. Tam je zahnal do košáru, podojil a zanesl mléko do koliby. Vydal se sám hledat ovečku i svého kamaráda pejska Valacha. Hledal až do noci, ale když nenašel, tak se vrátil do vesnice. Tam na něj čekala celá dědina a říkala mu, že má super pejska. Pejsek se za tu dobu, co je bača hledal, vrátil i s ovečkou a štěstí jim přálo, protože se vrátili bez úrazu.
Lenka Kneblová
Den valachů
Když z četyní začal spadávat poslední sníh a začaly kvést kytky, tedy asi v půlce května, začal bača svolávat své valachy. Ti vytáhli ovce z košáru na pastvinu. Každá ovečka měla na krku zvoneček a když se rozeběhly, všichni podle hudby zvonečků věděli, že už bača vypustil ovce na pastvu a že zima doopravdy skončila. Mezitím svědomitý bača vařil polední oběd. A když dovařil, zavolal: „Pojďte, mí valaši, usednout k obědu!“ Valaši sešli z pastviny, zahnali ovce do košáru, umyli si ruce a usedli v kolibě k obědu. Když se pojedlo, bača se svými valachy šel podojit, aby z toho mléka mohl později udělat sýr. Potom zase šli valaši s ovcemi na pastvinu. Ale stala se jim nepříjemnost, jedna ovce se jim zaběhla, ale zkušený ovčácký pes to včas zmerčil a ovci zachránil před hladovými vlky, kteří by ji v lese sežrali. Valaši byli rádi, že mají tak svědomitého ovčáckého psa, který nenechá zaběhnout žádnou ovci. A pochválili ho těmito slovy: „Hodný bobík, hodný, jen tak dál". Začalo zapadávat sluníčko a unavení valaši se vraceli do koliby. Tam už na ně čekala připravená večeře a hurá do postele. Ale bača ještě musel zpracovat mléko na sýr. Ale nevadilo mu to, byl na to zvyklý. Takže dobrou noc.
Katka Žingorová
Když se jednoho rána na salaši probudili, zavolal bača na valachy, aby vyhnali ovce na pastvu. Až přihnali ovce zpátky, tak jim je pomohl podojit, aby mohl do poledne udělat hroudu sýra, ale když to náhodou nestihl, tak hrouda připadla valachům. Po obědě se znova vyhnaly ovce na pastvu. Potom se vyhnaly ještě jednou, před večeří se zahnaly a až po večeři se znova podojily.
Ovce se na noc zahnaly do košáru, aby je nepokousal vlk. Bača se staral o oheň, do kterého přidával četyní. Bača bydlel s valachy v kolibě, ve které se taky vyráběl sýr. Ovce nosily na krku zvoneček, aby se neztratily, hlídat je pomáhal pes. Při vaření volal bača na valacha, aby mu podal sůl do polívky. Jednoho rána při vyhánění ovcí se jedna zaběhla, tak volal valach na valacha: „Pojď sem a chyť tu ovci!“ No a tak se žije na Valašsku.
Michaela Dobiášová
Karkulka hledající domov
Jednoho dne, když bača šel s ovcemi do košáru, potkal malou dívčinu s červeným čepcem na hlavě - Karkulku. Bača se jí zeptal, copak dělá tady v této oblasti mezi valachy. Karkulka mu řekla, že nemá kde bydlet, že jim s babičkou shořel domeček a babička se jí ztratila. Bača ji velmi politoval a řekl jí, že může přespat v kolibě s ovcemi, protože nikde jinde není místo a venku ji nemůže nechat. Kdyby se jí něco večer přihodilo, má zazvonit na zvoneček, který jí bača dal. Nastalo tedy ráno a Karkulka celá polámaná a pošlapaná od ovcí a nevyspalá šla do lesa, aby si našla něco k snídani. Cestou natrhala četyní, aby se jí večer lépe spalo. Odpoledne ji zavolal bača, který jí řekl, že zde může zůstat, protože dva valaši odchází do daleké krajiny, pást na doživotí jiným bačům ovce a kozy. Karkulka se tedy přestěhovala do nového domečku, do koliby, a byla šťastná, že má domov. Přes den ji bača povolal, aby se starala o ovce a čekala na večer spolu s Bernkem. Bernek byl pes, který bačovi pomáhal chránit ovce. K večeru řekla Karkulka Bernkovi: ,,Pojď, spěcháme na dnešní slavnost!“ Karkulka měla už upečené buchty na slavnost, a tak rychle běžela, aby to stihla. Valaši ji za to pochválili a byli rádi, že ji mohli vzít mezi sebe.
Lucie Romanovská
Racochejl na Valašsku
Jednoho krásného dne se Racochejl probudil ze své krásné postýlky a vydal se na výlet na Valašsko. Jak dojel busem na Valašsko, nevěděl, kudyma se jde na salaš. Zeptal se jednoho bače, kudy se jde na nějakou salaš a on hnedka - tak pojď za mnou, já ti jednu moji salaš ukážu! Došli na salaš, Racochejla všechno zajímalo, na všechno se vyptával. Došli do koliby, kde bača bydlel a Racochejlovi se tam velmi líbilo. Pak se šli podívat na košár a tam viděli mnoho ovcí, které měly na krku cinkající zvonečky. Jak došli do koliby, zrovna se vrátil do koliby valach se svým krásným psem a donesl si taky četyní, na kterém si čistili boty a tak různě. Den uběhl jak voda a Racochejl už musel na bus, tak se se všemi rozloučil, poděkoval za nádhernou prohlídku a šel na bus. Jak Racochejl dojel domů, hnedka usnul jako dřevo.
Kateřina Balcárková
Karkulka
Jednou šla Karkulka na procházku na Beskyd. Šla okolo rozcestí a minula odbočku, šla úplně jinam. Už se začínalo stmívat a ona narazila na salaš a potkala jednoho starého baču a ten se jí zeptal: „Je ti zima, děvenko???“ „Ne, není, dědečku bačo!“ „Tak pojď dále,“ řekl. Dal jí brynzu a Karkulka nemohla odmítnout, a tak přespala v kolibě. Hned brzo ráno ji vzbudil zvoneček, když valach hnal ovečky do košáru na podojení. Jakmile vyšla ven, šlápla do hovna a botu si očistila četyním. Když se Karkulka nasnídala, tak jí bača půjčil psa, aby ji dovedl zpět na rozcestí.
Andrea Jílková
Jak valach našel poklad
Kdysi dávno žil jeden valach a ten byl moc chudý, do domku mu pršelo a byla mu tam zima. Každý den mu zmizela jedna ovce. Večer se díval z okna, aby zjistil, kdo mu je krade. Viděl jenom, jak ovce všechny spí a pak také usnul. Díval se i druhý den a tentokrát si dával pozor, aby ho zloděj neviděl. Najednou zahlédl vlka, jak vyskočil z houští a přemýšlel, kterou ovci si vybere. To už na něj valach skočil se svou sukovicí a že ho pořádně majzne. Vlk uskočil a zmizel v křoví. Dlouho ho valach pronásledoval, až vlk zalezl do nenápadné jeskyně. Valach si dodal odvahu a vlezl tam také. Uvnitř uviděl hromady mincí, nabral si do kapes a vylezl ven. Pořídil si pořádnou ohradu, aby vlk za ovcemi nemohl. Opravil si také svůj domek a byl šťastný, že ovce jsou v bezpečí.
Martin Siuda
Bylo ráno, pasáček vstal a musel dělat každodenní práci. Musel podojit, jít na pastvu. Nebyl na salaši sám. Byl tam s ním také jeho bratr a v noci se vždy střídali v hlídání ovcí. Byla půlnoc a pasáček šel vystřídat svého bratra. Najednou uviděl vlka, jak vběhl do ohrady. Pasáček se s klackem v ruce přiblížil k vlkovi a praštil ho po hlavě. Vlk zavrčel a skočil po něm. Pasáček ho pořád bil, až vlk spadl na zem. Pasáček byl hodně poškrábaný, ale to už mu přišel bratr na pomoc. Společně vlka zabili a odnesli. Pasáček se od té doby stal hrdinou.
Jirka Mladěnka
Jednoho dne se pasáček probudil a šel jako každé ráno pást ovce. Den běžel pomalu a nastal večer. Pasáček začal shánět stádo do ohrady a najednou se objevil vlk. Ovce se rozběhly, ale pasákovi se jich podařilo většinu zahnat do ohrady. Jedna malá zůstala mimo stádo a vlk se k ní rozběhl. Pasák chtěl vlka zahnat, ale vlk se nedal. Malá ovečka se schovala pod strom. Pasák se snažil vlka odehnat, ale už mu docházely síly, vlk nakonec utekl. Malá ovečka se bála a ustupovala i před pasákem, ale nakonec se zastavila. Pasák ji vzal do náruče a odnesl do ohrady. Všechno nakonec dobře dopadlo a pasák si šel lehnout a spát.
Tomáš Bača
